Poslední recenze (51)
Chvíle v rákosí (2017)
Nádherné finské drama, ke kterému bylo potřeba minimum - 3 důležité postavy, chata (až na pár výjimek při jízdě autem), kamera snímající detaily. Touto kombinací vznikla další finská bomba. Druhá, které se u nás dostalo větší pozornosti je Neznámý voják, i když to je úplně z jiného soudku, ale přesto to stojí za zmínku.
Já, Simon (2018)
Překopání knihy do zbytečně složité verze.
Vražda v Orient expresu (2017)
Vzhled Poirota mi nějak nevadil, když jsem ho uviděla poprvé, šokovalo mě to, ale brala jsem to jako kreativitu tvůrců. Nelíbila se mi jeho agrese, Poirota jsem vždy měla za klidného detektiva, jenž urazí člověka tak, že mu to dojde až po rozhovoru. Jenomže nejnovější verze Poirota mi připomínala seriál Sherlock, ve kterém jsou postavy popisovány podle pro normálního člověka nepodstatných informací, avšak Poirot z nich dokáže vyčíst prakticky všechny informace o osobě, se kterou hovoří. Ostatní postavy nedostaly prostor pro vybudování si nějakého vztahu k nim. CGI bylo slušné, ačkoliv někdy mi to připomínalo film Polární expres (především u nehody). Dále mě napadla otázky ,,Kam se sakra ztratil strop ve vlaku?" ,,Proč udělali z Poirota člověka, který brečí smíchy u knihy Charlese Dickense?" Nemohlo chybět romantické zakončení s odjíždějícím vlakem vstříc západu slunce. Celkový dojem z filmu je asi takový, že vás zaujmou neonová písmena na plakátu, a pak...NIC. Kenneth Branagh by měl zůstat u Shakespeare, ten mu sedí nejlépe.