Tezuka

"Romantická" komedie, v typickém americkém bláznovském stylu, v hlavní roli s legendárním Jasonem Biggsem, který pro mě je navždy Jimmem Levensteinem a Islou Fisher, která je dle mého názoru vedle Alicie Vikander nejkrásnější herečkou, co jsem měl tu čest vidět na plátně ve 21. století. K filmu jsem se dostal přes ukázku, která kolovala na Instagramu, kde hlavní hrdina Anderson (Jason Biggs) osloví neznámou servírku Katie (Islu Fisher), která pracuje v jednom místním fast foodu, a po vyhecování od nejlepšího kámoše Teda, se ji narovinu, bez okolků, zeptá, jestli by si ho vzala. K překvapení všech, i jeho samého, se dočkal pozitivní reakce. To mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl film vyhledat a zhlédnout, s vidinou, že by mohlo jít o zajímavý romcom počin. Bohužel, po zhlédnutí mohu konstatovat, že zbytek děje již tak zajímavý nebyl. Párkrát jsem se u něj zasmál, když se odehrála nějaká vtipná nebo trapná situace, ale romantický aspekt děje zde téměř neexistoval. Když měli možnost si něco hezkého říct nebo ukázat nějaké vstřícné gesto, tak ten dialog totálně zmastili tím, že buď dotyčný začal lhát nebo řvát. Nemělo to žádnou hloubku a přišlo mi to vše tak povrchní a uspěchané, že jsem tam ničemu prostě nevěřil. Nezanechalo to ve mě žádnou odezvu ani žádný emocionální impuls. Aby toho nebylo málo, tak přidejte ještě praštěné rodiče z obou stran a to vše je situováno do 88 min stopáže. Už jsem viděl mnohem mnohem lepší romantické komedie, a to do konce se samotnou Islou Fisher (Určitě, možná). Jednou mi to stačilo.

Zhlédnuto s 15letým zpožděním. Zkouknout všech 24 epizod mi zabralo 4 večery, což je v průměru 6 epizod/večer. Čím lépe se bavím, tím rychleji seriál dokončím, takže tohle jasně reflektuje, co si o tomto slice of life/rom anime myslím. Lze do jisté míry souhlasit s názory zdejších komentujících, že anime neoslňuje žádným výjimečným dějem, ale pro mě osobně to nepřestavovalo žádný problém, protože mě prostě baví sledovat obyčejný život obyčejných středoškoláků v Japonsku, kteří se věnují smysluplným věcem a prožívají své první lásky a zklamání v životě. Nutno podotknout, že autor tohoto díla nenechal v romantické dějové linii niť suchou. Pro každou hlavní mužskou postavu, jmenovitě Kouichiho Sanadu a Kazukiho Aiharu, připravil milostný trojúhelník a s oběma aktéry si zahrál doslova šachovou partii. Nebudu zde zbytečně odkrývat děj, abych nikoho nespoiloval, ale už od první epizody jsem vycítil, kam bude vítr vát a jak to celé nejspíše dopadne. Charaktery postav byly velmi různorodé, ale dohromady tvořily skvělou partičku lidí se skvělou atmosférou. Jak se to začalo víc a víc zamotávat, začala se ta idylka malinko drolit. Moc jsem si to ale užil a skvěle to ještě umocnil krásný opening a ending. Budu asi v menšině, ale já si takový konec přál. I když upřímně nechápu, jak hlavní hrdina dokázal otočil o 180° a říct, že vlastně miloval vždy pouze jí, když původně chodil s první dívkou a nedával najevo žádné užší city k té druhé. Je to trochu anime logic :D

K tomuto filmu mě přivedla píseň "Pure Shores", kterou nazpívala britská kapela All Saints pro podvodní hrátky DiCapria s V. Ledoyen. Je to jedna z těch písní, kterou znám z rádia z dětství a která ve mě vyvolá záchvat nostalgie po něčem, co jsem asi ani nezažil. Když jsem ve videoklipu viděl ty scény z filmu, věděl jsem, že tohle může stát za to + chtěl jsem slyšet, jak ta píseň ve filmu opravdu vyzněla. Námět filmu je sám o sobě velice poutavý. Mladý Richard, kterého hraje Leo, přijíždí na dovolenou do Thajska a touží zažít něco nepoznaného, co doma v USA určitě nikdy nezažije. Když se mu do rukou dostane mapa, která udává souřadnice na ostrov, na němž se údajně nachází ráj na zemi s nejkrásnější pláží a lagunou v celém okolním světě, tak neváhá ani vteřinu. Vezme s sebou i francouzský pár ze stejného hotelu, kde se ubytoval, a společně se vydají ten tajemný ostrov vypátrat. Sem bych rád vložil svoji geografickou vsuvku. I když ta mapa s ostrovy v Thajském zálivu odkazuje i na skutečné ostrovy, které se tam opravdu nachází, tak ten tajemný ostrov nalevo od nich na mapě ve skutečnosti neexistuje. Inspirací pro tento ráj je jiný thajský ostrov jménem Koh Phi Phi v Andamanském moři při severním okraji Malackého průlivu, který leží na západ od Thajska a jižně od Myanmaru. Ona nebeská pláž se sametově bílým pískem, blankytně modrou lagunou obklopenou zalesněnými útesy se jmenuje Maya Bay. Smutnou realitou je to, že po uvedení tohoto filmu se ostrov stal terčem nekontrolovaného turismu. Udává se, že v dobách největší slávy sem denně připlulo cca 200 lodí s 5 000 turisty. Výsledek je katastrofální. Místní ekosystém utrpěl obrovskou ekologickou újmu. Ostrov byl proto v roce 2018 do roku 2022 uzavřen, aby se příroda mohla alespoň trochu vzpamatovat. Od roku 2022, kdy byl ostrov znovuotevřen, se údajně zavedly přísnější regulace ohledně vstupu a chování na ostrově. Ale zpět k filmu. Myšlenka ostrovního ráje s vlastní komunitou, která si žije vlastními pravidly v utajení před vnějším světem byla dobrá. První polovina filmu byla pro mě na 5*, ale ve druhé polovině se to režie rozhodla divákovi opepřit až přehnaně naturalistickým drama/hororem, který celý ten pocit dokonalého ráje pohřbil. Leo se do toho totálně pomátl a nakonec to vše vygradovalo scénou jako z filmu Tenkrát na západě. Vím, že film má v žánru uvedeno drama i thriller, takže by mě to nemělo překvapovat, ale přišlo mi to takové příliš přitažené za vlasy, často až cynické, i když jsem třeba chápal ty jejich pravidla. Co můžu naopak ocenit je to, že se film nesnaží nějak moralizovat. Ba naopak. Hlavní hrdina je názornými příkladem amorální osoby, pro kterého jsou slova jako láska, věrnost, soucit či pravda pouze prázdnými frázemi, které člověka akorát svazují a oslabují. Myslím, že 4* budou fér hodnocení. Ostatně je to stále nad zdejším průměrem 67 %. V dnešní extrémně korektní době by takový film nejspíš již nevzniknul, takže o to víc si ho musím cenit.

Makoto Shinkai letos oslavil své 50. narozeniny a nemohl je oslavit v lepším gustu než vydáním nového anime trháku, kterým Suzume bez vší pochyb je. Není to sice takový "doják" jako Kimi no na wa či Tenki no kó, u kterých se člověk několikrát emočně sesype, ale to nikterak nevadí. Hlavní dějová linie byla poutavá a strhující. Každý jeden obraz, který se zde promítne, vydá za umělecké dílo a animace je jak jinak top tier. Chudák Suzume si jistě nedokázala ani v nejhorší noční můře představit jaký řetězec událostí může vyvolat jedno nevinné náhodné setkání na ulici při rutinní cestě do školy. Začíná tak strastiplná cesta mladé středoškolačky z malebného ostrova Kjúšú napříč celým Japonskem za záchranou milionů lidských životů a nalezením svého pravého já. Jako člověka znalého dějin přírodních katastrof Japonska mě velice potěšila reference na ona místa, kde skutečně došlo k  masivním živelným pohromám jako Kobe (1995), Tókjó (1923) či Tóhoku (2011), včetně onoho pověstného dne 11. března 2011, který nám vysvětlil, jaký byl osud její mámy. Celkové hodnocení je za mě 8,5/10. V porovnání s předchozími snímky mi přišly některé  aspekty děje zbytečně uspěchané, hlavně ke konci, kde to bylo líčeno formou "přišla jsem, viděla jsem, zvítězila jsem". Ještě více mě ale mrzelo, že mnoho podstatných informací ohledně děje a života hlavních postav ani nebylo divákovi sděleno, což nám znemožňuje postavy vnímat z vícero perspektiv a emočně k nim více přilnout. To je trochu škoda, ale tím, že se jedná o jednorázové movie, je pochopitelné, že není tolik času a prostoru vysvětlovat zázemí jednotlivých hrdinů dopodrobna. Jenom chudák to bílé kotě. Když se po 100 letech osvobodíš od kletby, tak ti hlavní hrdinka řekne, ať se tam zase vrátíš. :/

Hymna světa. Zbožňuji hudbu 80. let a poslouchám stovky nádherných singlů z této éry, ale Rick je pro mě něco spešl. Jeho hudba by probudila k životu i mrtvolu :D  He is forever together with us and we are never gonna give him up! Golden 80s will never die in our hearts!

Krásné anime ze života rodiny, jež od mladých let babičky hlavní protagonistky Ohany vede jistý lázeňský a ubytovací institut na japonském venkově zvaný Kissuisō. Prolíná se tu několik generací dohromady, které mají jednu společnou věc - lásku ke Kissuisō. Ohana, dívka s kudrnatými vlasy a elánem až na střechu, zde najde svůj azyl poté, co se kvůli matce vzdává života v Tōkju. Zároveň také opouští kluka, svého kamaráda z dětství, který ji vyzná city. Děj se ale více zaměřuje na dění v Kissuisō, velmi detailně odkrývá radosti a strasti všech zainteresovaných postav. Zpočátku jsem si myslel, že mě to nebude bavit, ale nakonec jsem si to velmi užíval, ačkoliv se některé postavy občas chovaly praštěně a nepochopitelně. Nemohu si pomoci, ale japonská hřejivost a slušnost mě vždycky chytnou za srdce, zejména nyní, když vidím jak je to u nás v Evropě všechno na hovno. Jsem rád, že existují ještě místa na zemi, kde se slušnost a úcta k druhým lidem ještě nosí. Ačkoliv život v Japonsku není ve všech směrech jen růžový, pořád si myslím, že je úžasný pocit cítit se bezpečně a vřele ve společnosti, a to je něco, v čem právě tahle zemička vyniká.

Tady opravdu není třeba šetřit v hodnocení. Tohle anime mělo všechno, co jsem si jen mohl přát a ještě něco k tomu. Vynikající slice of life z prostředí campingu a přírody, kde lze spatřít to nejlepší z japonských skutečných přírodních reálií, jakou je Fujisan, jezero Suwa-ko či Motosu-ko atd. Kempování v zimě - nakonec proč ne. Není vedro, ani hmyz ani lidi, jen vy a příroda v absolutním klidu a míru. Yamanashi je opravdu nádherná prefektura, stejně jako zbylých 46 v celém Japonsku.

Rád bych viděl tady experta Livingdead, jak by se v podobné situaci zachoval on. Je fakt, že Japonsko tvrdě podcenilo připravenost, hlavně co se týče výšky vlnolamů, které nepočítaly s vlnami vyššími než 10 m. Zde bohužel došlo k takové souhře nešťastných náhod, že vypadl nejen zdroj elektřiny z produkce elektrárny samotné, ale voda z tsunami vytopila i rezervní dieslové generátory, tudíž nebylo možné opětovně spustit chladící systém elektrárny. Aby toho nebylo málo, zablokován byl i přístup pro pomoc zvenku, tudíž nebylo možné včas dovést generátory odjinud. Rozhodně bych si ale netroufal špinit personál, který dělal vše možné i nemožné proto, aby jádro reaktorů nevybouchlo. Takovou obětavost jako tam ti kluci předváděli, by málokdo z nás všech prokázal. Na tohle se prostě připravit nedá, je to stejné jako byste se chtěli předem připravovat na nějakou neznámou nemoc. A říct, že to byla ubrečená sračka, to už je úplný výsměch do tváře všem obětem této katastrofy. Kolega si evidentně nevidí do huby.

Nejlepší horor a drama v jednom, co jsem kdy viděl. Úžasné na tom všem je, že to celé zaobalené v krásném barevném prostředí. Vesnice ve které se vše odehrává, Hinamizawa, byla inspirována japonskou vesnici v Gifu jménem Shirakawa, která se díky svým dřevěným domům s doškovými střechami dostala na seznam UNESCO. Je to nádherná lokalita obklopena horami bohatými na lesy. Člověk si zde hlavně zamiluje ten ohromný kontrast, kdy se střídají epizody s příjemnými prožitky a epizody, kde vám běhá mráz po zádech a stojí chlupy na celém těle. K tomu všemu nejde o žádný klasický vyblitý horor, kde jediné co vidíte je krveprolití a hrůzu, ale je to i build up story, kde musíte dbát na každičký detail, abyste se udrželi v ději, protože je to jeden velký chaos událostí, které vám dlouho nebudou dávat žádný smysl. Pokud byste po první sérii nevěděli, co se vlastně děje, nepropadejte panice, ani já to nevěděl a měl jsem z toho hlavu na větvi. Vše se vám objasní po druhé sérii, kde se ten sled událostí začne dávat do pohybu hezky od začátku. Zamiloval jsem si tohle anime do morku kostí, openingy mi přirostly k srdci (hlavně č. 2) a bavilo mě si to pouštět před spaním na dobrou noc :)) Dávám 12/10. Odkaz na svoji oblíbenou píseň https://www.youtube.com/watch?v=tbVwVvWxv-4

Po zhlédnutí tohoto anime máte garanci, že dostanete diabetes. V porovnání s mnoha dřívějšími romantikami je tohle unikátní svoji otevřeností a hřejivostí, což je pro japonskou zdrženlivost docela atypické. Roztomilostí se zde rozhodně nešetří a prakticky celou epizodu mi vždycky visel úsměv na tváři. Z toho usuzuji, že Tonikaku kawaii je tak trochu experiment jak oživit zájem mladých japonských mužů a žen o navazování vztahů a motivovat je zakládat rodiny. Japonsko vymírá a stárne, to je fakt, ale není to jen Japonsko. Je to prakticky celý vyspělý svět, jen jinde ten klesající trend prozatím zastírá příliv migrace. Rozhodně mě tohle anime okouzlilo a zahřálo, ale nemyslím si, že by to ve stávajícím trendu něco dokázalo změnit. Takový hezký vztah jako mají mezi sebou Nasa a Tsukasa je hodně vzdálený realitě dnešního surového světa.