kOCOUR

Mrazák padá ze stráně. Mrazák plave kraula v peřejích. Mrazák lítá. Mrazák div nehledá hřiby v mechu. All hail mrazák! Fakt jsem se snažil si to užít, ale je to daleko za hranou všeho, co jsem ještě schopen naházet do cheesy guilty pleasure krabičky. Ani Jackson to neustál, neměl lézt do mrazáku.

Jediný způsob, jak tenhle prokletý, odkládaný, přepisovaný a rušený projekt uvést do provozu, bylo vsadit všechno na jednu kartu – vykašlat se na vážného hrdinu s vážnými problémy a mravenčího chlápka zkrátka prodat přes humor (taky kdo by těm vážným mravenčím dilematům věřil?). A daří se. Začíná to úslovím „když potřebujete hláškaře, zavolejte Michaele Peñu“ a pokračuje v podobném duchu... no vlastně každou druhou minutu. Ant-Man se snaží, seč může, abyste mu věřili sympaťáka, co má pod čepicí, je hodným tátou a nemá žádné charakterové vady, protože to na něj osud prostě vždycky nějak ušije a on je v tom nevinně. Paul Rudd možná poprvé před kamerou nevypadá jen jako kámoš od vedle a na popředí klasického stokrát viděného scénáře "from zero to hero" servíruje poměrně chytrou sympatickou postavu, se kterou si ty necelé dvě hodiny dokážete opravdu užít. Kašle se tu na vysvětlování a origin, věci se prostě dějí, fyzikové ať se jdou zahrabat, zábava je na prvním místě. Ant-Man jako žánrově téměř čistá heist movie má tah na branku a není do sebe ani trochu zahleděná (mrk mrk, Avengers 2). Ano, je z toho cítit, že na to nebylo extrémně moc peněz, že herci se rekrutovali spíše ze seriálů a že napojení na existujicí marvelovský vesmír mohlo být kvalitnější, ale v Marvelu na Ant-Mana očividně zase tolik nevsázejí a jenom si museli splnit povinnou představovačku méně známého Avengera. O to příjemnější je výsledek; z tak trochu odepisovaného outsidera vznikl hrdý film, který to na plátno dotáhl s takovou dávkou důstojnosti, že bych tomu po těch úvodních tahanicích s režií a scénářem ani za mák nevěřil. A z čeho mám největší radost - Wright je tu pořád cítit na každém rohu, což je přesně to, co tahle látka potřebovala. Příjemné překvapení.

No konečně. Epstein se tentokrát dobře vyspal (a vypsal) a je vidět, že Trojanův osvědčený "něžný zmatkař" v úderné "povídkové" formě sedí scenáristovi výrazně líp, než když má tvořit nějaké hlubší příběhové kejkle (Signál bolí dodnes). Rozjezd je trochu žánrově nejasný, ale na pomezí bakalářské etudy a normalizační deprese nakonec nezůstávají Osmy přehnaně dlouho a jasně si vytyčí za úkol vydestilovat ze všech (i těch nejtemnějších zákoutí tehdejšího režimu) aspoň špetku té legrace. Trojan ladně proplouvá situačním humorem a kličkuje mezi povídkovými karikaturami (o nikom nic pořádně nevíme), aniž by se výrazně zaškobrtnul. Do karet mu přitom moc nehraje fakt, že je film pomyslně časově ohraničen a díky tomu se množství náhod a nehod zdá poněkud neuvěřitelné (na jeden den trochu moc!), na druhou stranu to do sebe všechno relativně zapadá a jednotlivé scény dramaticky fungují i bez kontextu těch dalších. Celkově hodně příjemně strávených 80 minut, kterým by slušelo i to plátno. Palec nahoru za oživení Josefa Dvořáka, který s věkem herecky zraje jako víno a odpustíte mu i ten Vodafone. A druhý palec nahoru za scénu s prasklou trubkou a zdevastovaným bytem, kde se hrdinové brodí v normalizačních hov*ech svých a doslova i cizích. 70-80%. P.S. Brainstorm zůstal nepřekonán, na to se bude muset Epstein vyspat ještě líp ;)