VSlunecnice

Pokud jste milovníci kvalitních mysteriózních thrillerů s hororovými prvky, hutnou atmosférou a zajímavou kriminální zápletkou, rádi sledujete příběhy, do kterých se ponoříte, donutí vás přemýšlet, hádat a snažit se rozuzlit příběh, pusťte si Ďáblovu hodinu!  Příběh seriálu se popisuje složitě, od prvního dílu si nebudete úplně jistí, co přesně se děje a malé šedé buňky mozkové vám pojedou na plné obrátky, aby přišly záhadě na kloub.  Ústřední hrdinkou je sociální pracovnice Lucy, která se většinu svého života budí každou noc z noční můry přesně v 3:33, v takzvané Ďáblově hodině. Jejího syna Isaaca nejde popsat jinak než “zvláštní strašidelné dítě, které ze svého chování buď vyroste nebo rodiče zavraždí ve spánku”.  Neméně zajímavou dvojicí s výbornou chemií jsou detektivové, kteří řeší nevysvětlené únosy a řadu brutálních vražd.  Toto všechno spolu samozřejmě souvisí a propojuje se v neokoukaném a výborně zpracovaném příběhu se spoustou zvratů ždímajícím z diváka emoce.  Proč má smysl seriál vidět? Kvůli atmosféře, kterou vyvolává! Při napjatých scénách by se dala atmosféra krájet… hororovější části nejsou vůbec přehnané, počet lekaček není nijak vysoký, ale dostane diváka do té správné nálady a získá si veškerou pozornost. Každá epizoda láká na tu další a já se nemohla odtrhnout a i ve volných chvílích se snažila odhalit hlavní zápletku a každou chvíli jsem na televizi pořvávala vlastní teorie.  I přes zásah do tolika témat a žánrů není seriál překombinovaný a na konci dává naprosto logické rozuzlení smysl. Od (pro mě do té doby neznámých) tvůrců jsem nečekala tak našlapaných 6 hodin a rozhodně se jedná o jeden z nejlepších miniserialů loňského roku, který svou zápletkou a záhadnou atmosférou může konkurovat i takovým perlám jako je první série Dark a rozhodně předčí loňské 1899.

Jedno z nejmilejších letošních překvapení Netflixu. Výborný scénář, herecké výkony i dialogy. Je to takový mix Sherlocka a Mindhuntera, okořeněný absurdním a místy nelogickým chováním a zvraty ve stylu spisovatele Jonase Jonassona, který já osobně zbožňuju. Upřímně si myslím, že seriál nesedne každému. Kdo ho bude sledovat čistě logicky, asi si bude říkat: "takhle by se normální člověk přece nechoval, proč neudělá tohle a tamto...". Ale ruku na srdce, nikdo z nás asi v podobné situaci nebyl, takže těžko říct, zda by jednal systematicky a s čistou hlavou nebo by se nechal ovládat pudy a vyšiloval by. Seriál sám si dělá legraci, jak je období "před vraždou" zobrazované ve filmech a jak se to může lišit od "reality". A já jim na tuhle hru přistoupila a maximálně si to užívala. Suchý černý britský humor byl jen třešničkou na dortu.

Pátá série pro mě byla zatím nejlepší a nejsilnější sérií vůbec! Ačkoliv první díl byl horší, zbytek série měl všechno! Postupné budování děje a charakterů, výborný vývoj postav (i těch, u kterých jsem si myslela, že už se posunout nemohou), výbornou akci, hudbu, kameru… cítila jsem tolik emocí, chápala motivace prakticky všech postav, ať už byli emocionálně nahoře nebo dole. Obecně bych pátou sérii označila jako “vyspělejší” oproti předchozím čtyřem a vlastně i “velkolepější”… tady už nejde o obyčejné rvačky ve škole mezi nevyspělými puberťáky… tady jde o nastavení hodnot, čest, životní motivace, poznání sám sebe, poučení z vlastních chyb a překonání svých nedostatků pro dobro přátel a rodiny.  V posledních dvou dílech jsem cítila takové napětí a měla doslova husí kůži a jen doufala, ze všechno dobře dopadne. Výborným highlightem byl Chozen, který zpočátku působil jako badass vtipná vedlejší postava, ale ke konci konečně získal hloubku a jeho vzájemná chemie ať už s Danielem nebo Johnnym byla na jedničku!  Na tomhle seriálu nejvíc miluju to, že žádná z postav není dokonalá, všichni dělají chyby a uvědomuji si vlastní nedostatky, bojují se svými démony. A výbornou třešničkou na dortu bylo finále, kdy si prakticky všechny postavy uvědomili, co se v průběhu série ale i života naučili (ať už jde o styl boje nebo třeba motivaci) a využili to na 100%. Klobouček dolu, jsem neuvěřitelně spokojená a ještě teď se mi nadšením svírá žaludek a naskakuje mi husina jen při vzpomínce na určité scény.