Luicy

Tenhle film je opravdu příjemným pohlazením po duši. Začátek sice působil trochu zmatečně, no nakonec se z toho vyklubal překrásný příběh o střetu dvou mladých lidí, které neustále sužoval pocit, že jim v životě něco chybí. Hrozně si cením, s jakou lehkostí a přirozeností děj vygradoval a že i přes komplexní hrátky s časem a prostorem nepůsobil nikterak přeplácaně. Dlouho se mi nestalo, že by ve mně film zanechal takové příjemné hřejivé pocity se špetkou melancholie na závěr, kterou lze stěží popsat slovy. Opravdu nádhera. Vizuálně taktéž. Asi to nebude pro každého, uznávám, ale pokud jste hluboko v srdci trochu snílek, věřím, že si přijdete na své… :) mě osobně to oslovilo daleko víc, než Miyazakiho opěvovaná Cesta do fantazie a vřele to doporučuju všem, kterým nevadí kreslená tvorba. Za sebe pevně věřím, že se na to nedívám naposled…

Zda bych tohle označila za horor se úplně říct nedá. Jediná děsivá věc na tomto filmu byla ta náboženská fanatička, která mě vnitřně setsakramentsky znepokojovala, zbytek mě však nechal chladnou. Herecké výkony a příšery nebyly nikterak výrazné a zajímavé. Příběh bych hodnotila na takové 2*, ale ten konec byl vážně silný a upřímně mě fakt překvapil, takže celkové hodnocení zvedám.

Nemůžu si pomoct, ale tohle zpracování mi vůbec nesedí. Zkrátka méně je někdy více. Tohle bylo na můj vkus až moc přeplácané a nudné. Cavill se mi do té role vůbec nehodí, přijde mi, že skoro vůbec neumí hrát. Zlatej Superman z osmasedmdesátého…

Přiznám se, že mangu mám již za sebou, a tak jsem věděla do čeho přesně jdu. Nicméně i tak musím říct, že vidět to v animované podobě nemělo zkrátka chybu. Opravdu solidní hodinka plná emocí, akce a napínavých momentů prokládaná výtečně naanimovanými souboji. Rumbling je prostě dechberoucí. Pochválit musím také výběr hudby a závěrečný song „Under The Tree“. Hrozně se mi líbila ta paralela s předchozím „The Rumbling“, který byl z pohledu Erena, naopak nyní jsme se dočkali písně z pohledu Mikasy. Fakt skvost, který mě dokonce donutil oprášit odloženou basu a kytaru :). Za sebe musím říct, že AoT je prostě jeden z největších peaků anime tvorby za posledních 10-15 let, který si nesmírně užívám. Nemůžu se dočkat na finále!

No, řekla jsem si že stejně jako u AoT si i zde hodím rewatch s několikaletým odstupem, avšak určitě nemohu říct, že bych z první série byla stejně nadšená, jako jsem nedávno byla z první série Attack on Titan (kterou doporučuju všema deseti). Tokyo Ghoul se sice snaží být nečernobílým anime pohrávající si s existencionálními otázkami, což je mi na jednu stranu sympatické, avšak celkové provedení je prostě špatné. Největším kamenem úrazu, který shazuje celé anime dolů jsou samotné postavy. Většina z nich se chová často nelogicky, a i samotná hlavní postava je vyloženě pěst na oko. To že je Kaneki slaboch a ufňukánek po většinu příběhu mi ani tak nevadilo, víc mi vadí, že u postavy není prakticky žádný vývoj a že své schopnosti má naservírované pod nosem bez vynaložení sebemenší píle. Celé to pak na diváka působí hrozně prázdně. Co však musím pochválit je animace a OP1. Nicméně nyní bych anime hodnotila jako lehčí podprůměr.

Jsem zklamaná, tohle byla snad ta nejvíc iracionální série, kterou jsem viděla. Nechápu, k čemu na začátku byl ten výlet do Mexika, když se tam ve výsledku skoro nic nestalo. Pak tady máme děcka, co si každou chvíli skáčou bezdůvodně po krku a své postoje a přesvědčení mění jako ponožky. Že by na tom byli senseiové o něco lépe se říct nedá. Johnny se chová jako hňup a Daníček jako puberťák, který si nedá říct. Dokonce i ten Terry Silver, který se vždycky neznámo jak spawne před hlavními postavami, aby se jim vysmál do ksichtu, se pro mě stal časem absolutně nezajímavou a otravnou postavou. No a nakonec desátá epizoda, která pohřbila snad všechno co mohla. Nač se několik epizod předtím řešil mezinárodní turnaj, když stačí jen trochu Bílého drápu v baru a je rázem po problémech (i když asi tušíme, jak proces nakonec dopadne). Jediný, kdo mě bavil byl Chozen, ale chikushou, tohle byl velkej scénáristickej průser!

„Měli bychom zavolat doktora. - Všichni doktoři jsou mrtví. Popravili jsme je.“  Tohle je film, který určitě nesedne každému, ale já se při pozorování tohoto černočerného satiricky podaného boje rudých prasat o moc místy pěkně pobavila, až jsem se po dokoukání zastyděla, čemu se to vlastně směju, protože to vlastně od reality nemělo moc daleko. Bylo to hrozně absurdní, zároveň však trefné a mrazivé, ale občas se tam našla místa, která byla až za hranou trapnosti, jež jsem schopna unést. Pokud nejste vyloženě přecitlivělá sněhová vločka a máte rádi černý humor, určitě doporučuju, byť má člověk nejednou krát vnitřní dilema, zda se smát či brečet.   „Můžeme mít při hře s Maďarskem zbraně?!“ - „Od pádu letadla nemáme lepší hráče.“ - „Žádné letadlo nespadlo! Nebo ano?! Sovětská letadla nepadají a Stalinův syn nikdy nic neposere!“ - „Máme Bobrova. Ten v letadle nebyl.“ - „V jakém letadle?!!“

Konečně se moje zjizvené srdíčko po řadě zmrvených a zdehonestovaných fantasy adaptacích dočkalo chvályhodného zpracování, u kterého si divák nemusí nepřetržitě ťukat na čelo a klít, co za sračku to zas vylezlo na svět. Naopak. Každý z hlavních hrdinů má své klady a zápory, zcela odlišné vlastnosti, a tak specifický charakter, který vám může být více či méně sympatický, avšak dohromady tvoří výborně fungující partu se skvělou dynamikou. Vyzdvihnout musím taky pestrost lokací a nápaditost postav, především tedy tu infiltraci skrze portály a obraz, ta se mi opravdu moc líbila. Filmu rovněž nechybí humor – je tu celá řada vtípků a gagů, nad kterými se člověk pousměje (za mě nejlepší byl hřbitov :), avšak zároveň dokáže naladit i na tu vážnější rovinu. Pro hráče DnD se tu pak najde několik odkazů (Neverwinter, Baldur´s Gate či různá stvoření atp.) a narážek – ať už nesmyslnost některých pravidel nebo prostě jen to že si hodíte tu blbou jedničku a všechno se vám posere. Zároveň to však není nic, co by diváka nepolíbeného tímto světem rušilo. Co však filmu musím vytknout je pomalý přehlcený rozjezd a celková stopáž, která byla na můj vkus moc dlouhá, a především konec se pak zbytečně natahoval. Dalším nedostatkem pro mě byly záporné postavy – Forge byl hrozně otravnej a cringe, no a se Sofinou si mohli dát víc záležet, působilo to na mě hrozně prázdně. Když si to však všechno shrnu dohromady, tak klady významně převažují zápory. Film jsem si užila a určitě to doporučuju.

Rozhodně jedna z nejlepších herních adaptací, kterou jsem doposud viděla (co si však budem, ta konkurence není kdo ví jak vysoká), ale ani tak to není dokonalé. Za největší mínus považuju velkou redukci nakažených lidí, kteří se volně pohybují po světě. Je mi jasné, že se po čase nákaza nějakým způsobem ustálí, ale člověk pak nemá moc důvodů se strachovat o hlavní postavy a zároveň pak postrádá smysl celá výprava, tedy hledat vakcínu proti Cordycepsu. Seriál se tak oproti hře ochuzuje o značné napětí a akci, což je podle mě škoda. Další zbytečností byly podle mě fillerové díly 3 a 7. Dějová linka s Frankem a Billem sice nebyla tak tragická, avšak seriálové zpracování DLC Left Behind, které už samo ve hře stálo o hovně, bylo dle mého názoru příšerně nudné. Nebýt těchto dvou dílů, nemusel být příběh tak zbytečně uspěchaný. Nicméně toto jsou asi všechny větší výhrady, které já osobně k seriálu mám. Jinak se mi to samo o sobě líbilo. Ta postapo atmosféra byla parádní a výběr herců rovněž. Na to, jak jsem byla původně nedůvěřivá k obsazení Ellie, tak jsem v konečném důsledku byla mile překvapená z hereckých výkonů mladičké Ramsey, že mi ten odlišný vizuál nakonec ani tak nevadil. O Pascalovi ani nemluvím, ten byl v roli Joela výborný a hrozně mě bavilo sledovat Joelův a Elliein budující se vztah. Dalším plusem je scénář, který se ve většině případů drží herní předlohy a když už tam jsou nějaké změny, jsou dobře provedené (vyjma výtek výše). Jakožto herní fanoušek jsem si seriál velice užila, avšak kdybych herní předlohu neznala a neměla k ní utvořený nějaký vztah, nevím, zda by mě seriál tolik oslovil. Asi by to na mě působilo jako nudnější procházka z bodu A do bodu B, a tak bych o hvězdičku snížila.

Některé situace byly tak absurdní, že se nešlo nezasmát. Podle mě to je fakt super parodie na akčňáky v kabátku devadesátkového anime. Nicméně opakovaný vtip přestává být vtipem a předvídatelnost hlavního hrdiny (byť velmi sympatického) byla časem dosti úmorná. Myslím, že největším nedostatkem tohoto seriálu byla absence smysluplného děje, protože takhle se příběh točil v kruhu a z deus ex machina v podobě jedné rány Saitamy na konci každého dílu si prostě na prdel nesednu. Určitě je to neobvyklá a svým způsobem originální záležitost se super animací (a to hlavně v bojových sekvencích) a úsměvnými momenty, ale mně osobně to jako celek nesedlo.