Vardara

Deo family je jednou z nejvlivnějších rodin v čele s předsedkyní Kim a jejími třemi potomky, kromě ní má v rodině zásadní vliv i záhadná Jenny Jang. Všichni touží po moci a kdo se jim postaví do cesty, musí trpět, kromě toho všichni ukrývají tajemství, které může otřást kořeny jejich skvělého rodokmenu...Příběh o tom, co dokáže s člověkem udělat touha po moci, kdy se neštítí obětovat i své děti (nic nového pod sluncem, někteří soudobí politici jsou toho také schopni). Průměrné psychologické drama, ničím neurazí, ničím nenadchne a hlavně ničím nepřekvapí. Od začátku mi byla většina věcí jasná. Nejhorší je, že jsem si k žádné z hlavních postav nedokázala vytvořit jakýkoliv vztah. Ať se jim stalo cokoliv, přišlo mi, že je mi to jedno. A to i v případě Seon-ah Kim, která patří mezi mé oblíbené herečky, tady vypadala jako figurína, která utekla z muzea Madame Tussaud. Kromě toho, proč je u tohoto filmu napsáno slovo romantický? Romantiky je tu opravdu minimum. Jako negativum vidím také výskyt přehnaného množství postav a jmen, často jsem se ztrácela v tom, o kom se v danou chvíli zrovna baví...

No, hodně slabé tři hvězdičky. Nějak mi to přišlo jako o ničem. Dva mladí lidé spolu řeší své ex a přitom se „asi“ do sebe zamilují, ačkoliv je chemie mezi nimi na absolutní nule. V některých částech jsem si vzpomněla i na Amélii z Montmartru (vracení ztracených věcí). Každopádně tam na můj vkus bylo až příliš mnoho rušivých vedlejších postav a příběhů. Takže za mě nic moc – jsem ráda, že to bylo krátké. (a hlavně ta davová scéna s vlaštovkami – to mě tedy nějak nevzalo...)

Co se vleče – neuteče, a tohle fakt neutíkalo. Poslední tři díly natahovaly, až to nebylo hezké. Prvních deset dílů jsem se bavila (snad jako u všech korejských seriálů na začátku) a hlavní hrdinky mi bylo opravdu líto. Najednou se to ale přehouplo přes desátý díl a já zjistila, že tam pořád jen brečí a dokolečka řeší to samé, co už vyřešili v předchozím díle. Měla jsem co dělat, abych to vůbec dokoukala. A dost mi také vadily „vzpomínací“ scény a že jich tam bylo...

Nebylo to špatné, ale přišlo mi to dost zmatené a nedotažené, hlavně těch závěrečných pět minut se odehrálo až příliš rychle. Tady by se určitě delší časová stopáž vyplatila. Jinak si ani nemyslím, že by tu Bette předvedla kdo ví jak velký herecký výkon, zvládla už daleko lepší. Zajímavé tu bylo vidět ještě hodně mladičkou N. Woodovou. Pozornost to však udrželo, což se bohužel u mnoha moderních kasovních trháků americké produkce říct nedá.

Mnohokrát zpracované téma (především asijskou produkcí), kdy se záporák jak řemen snaží vymanit z područí společnosti, která mu šlápla na kuří oko. Tím pádem se z něj stává tak trochu i klaďas bojující proti bezpráví. Zajímavé bojové scény, zajímavý Ji-sub So, který jako vždy nehne ani brvou a přitom smutně kouká a bohužel další z filmů, u kterého jsem si uvědomila, že už jsem ho viděla, ale nezanechal ve mně příliš silnou stopu, abych si ho pořádně zapamatovala.

Citlivý příběh pojednávající o tom, že každý člověk má právo na lásku. Postav tam vystupuje poskrovnu a v hlavní roli se kromě jiného objeví i nádherná severská příroda. Především pak musím vyzdvihnout úžasnou hudbu, světe div se, od irské kapely The Chieftains.

Příběh byl už od začátku jasně čitelný. Nebylo těžké poznat, kdo je hlavní záporák a kdo je ten o fous větší záporák, který tahá za nitky. Postava Rin také ničím nepřekvapila, nějak jsem na to celou tu dobu čekala, ale i tak byla fajn. Za ní a za závěrečných patnáct minut doprovázených dvěma pěknými skladbami, kdy během jedné z nich jsem si vzpomněla na zpěvačku Origu, suma sumárum, dávám tři a kousíček hvězdičky.

Další film na téma Ti druzí. Příběh muže, který se snaží prosadit jako herec, v čemž mu chce pomoct skupina duchů z jisté herecké společnosti, kteří nemají vlastně ani tušení, co se stalo a v jaké době se nachází.

Další příběh o absolutním antihrdinovi, který nic nedokázal a jenom vše ztratil, přesto si zaslouží celovečerák. Každopádně natočené je to zajímavě a herecké výkony jsou také na dobré úrovni. Takže nenadchne, ale ani neurazí.

Příběh z krajů, kde děti nevědí jak vypadá strom a zvyky, tradice, víra a rodina, jsou tou nejsilnější hybnou silou. Musím kromě nádherných záběrů krajiny, vyzdvihnout i dokonalý soundtrack.