DonPedro

Jako diváka mě tenhle Oldboy definitivně ztratil někde v místech, kde se učí kung-fu kopy podle televize… V plánu byla osudovka antických rozměrů ale výsledek se nedá brát vážně. Speciálně Copley s Jacksonem se tam motají jako párek mimoňů, kterému nevysvětlili, že v tomhle případě kolem sebe mává kladivem někdo jiný než Thor.

Na rozdíl třeba od Clash mě Pistole hudebně míjí obloukem, za kterým je snad už jenom dechovka a navíc mě na nich vždycky srala (pardon, štvala, punk IS dead) ta neuvěřitelná vrstva marketingu - jenže bez něho by tu zase nebyla tak zábavná kapitola v dějinách sociologie. Takže nakonec respekt ke všem. K Johnnymu a spol že do toho šli naplno a občas dokázali těch pár svých válů narvat do lidí tak, že na to nikdy nezapomenou. K Malcolmovi že to nenechal chcípnout někde na londýnském předměstí a udělal klasiky z kusovek s mizivým potenciálem, který viděl asi jen on. A k režisérovi, jak se to celé snaží zmapovat a pochopit. Já například dodnes nevím jestli bych - být ročník 1956 a z Londýna – skončil jako fanoušek, nebo někdo, kdo se snaží Lydonovi v boční uličce rozbít hubu…

Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám.