jwww

Precizní film. Přechody mezi home videem, mluvícími hlavami a počítačovou animací jsou tak neuvěřitelně plynulé, že stupňují výsledný tvar k maximálnímu emocionálnímu a terapeutickému účinku. Korespondují s dnešním rozostřením online/offline prostředí a ukazují, že gamifikace reality může mít i pozitivní stránky. Diváctvo, podle povahy, buď dovedou k slzám příběhem, který film vypráví, anebo nechají žasnout, že to dělá způsobem, jaký jsme dosud neviděli. Bez této preciznosti by ale film zas tak "pozoruhodný" nebyl. To, že se někteří z nás narodí postižení, je tragická, ale banální zpráva stejně jako skutečnost, že ve způsobu, jak se s tím snaží vyrovnat, hraje stejně jako ve všem ostatním důležitou roli online prostředí. Film ukazuje, jak hlavní hrdina i přes vážný hendikep sehrál prostřednictvím avatarů skutečnou roli v životech ostatních. Nedodává ale, že "making a difference", jak se tato schopnost zasáhnout životy ostatních v závěru filmu nazývá, závisí kromě online komunity i na příslušnosti k nejbohatší části světa. Tragiku hendikepu tlumí prostředí láskyplné a finančně zajištěné norské rodiny a pouze tato socioekonomická konstelace dodává hlavnímu hrdinovi drahý interface, jímž uniká ze svého těla, stává se Ibelinem a interaguje s ostatními na serveru, kam se připojují autisté z Nizozemska nebo Dánska, kteří dohromady reprezentují "problémy prvního světa". I jeho obyvatelé mají samozřejmě nárok na respekt, lítost a plné spektrum emocí, ale film maximální emotivností a minimální analytičností socioekonomický kontext úplně opomíjí. Norským původem, krizí maskulinity, otevřenou emotivností a tisícovkami stran autofikčního textu se nabízí srovnání Ibelinova blogu Musings of Life s Knausgardovou ságou Můj boj. Texty slavného spisovatele i bezejmenného hráče WoW se autofikčně obrací k sobě, ale vypovídají o mnohém.

To, že na Pixar hodně diváků nedá dopustit, vyplývá z péče nejen při tvorbě filmů, ale i při jejich prezentaci a z rozhodnutí nechat následně nahlédnout "do kuchyně" a hýčkat si tím fanouškovskou komunitu. Na pixarovském youtube kanálu je k vidění Kitbull včetně videí "behind the scenes" a "making of", kde autorka prozradila, že původně vycházela z kočičích videí. Odpozorovala z nich drobné detaily pohybů a reakcí, které ve filmu skutečně působí přirozeně a přesvědčivě, ale přesuneme-li se od detailů k celku, je to podobně banální jako ta kočičí videa z youtube, přestože za pixarovkou, byť ve SparkShort formátu, je dlouhá dřina celého týmu.

HBO Europe ukončila v roce 2022 produkci, zatímco Netflix ve stejné době otevřel pobočku pro střední a východní Evropu ve Varšavě. Investuje a jeho videotéku rychle doplňují desítky položek originálního polského obsahu. Byznys Netflixu se protíná se zájmy polské politiky. Už minulá vláda si objednala analýzu, z níž vyšlo, že v zahraniční kinematografii jsou Poláci reprezentovaní negativně, jako zloději aut atd. Nové investice jsou zároveň příležitost globálně prezentovat různé části progresivního Polska. Lodž, kde se odehrává seriál Do toho, brácho, je fotogenická, čehož využilo už hodně filmařů, ale není tak malá, aby se tam věrohodně mohly odehrát takové náhody, jakými scénárista pospojoval linie tohoto seriálu. Napsané je to fakt špatně. Díky řemeslné kvalitě se dá trochu užít atmosféra Lodže založená na kontrastech různých vrstev města, které seriál docela komplexně využívá. Bohatí aktéři mají pěkné vily a za chudými jezdí do dělnické čtvrti bývalého průmyslového města. V interpunkčních záběrech figuruje kaskádovitá silueta socialistického sídliště známého jako lodžský Manhattan. Při policejní honičce auta projíždějí pod ocelovou konstrukcí centrální tramvajové zastávky Piotrkowska, která je spolu s novým nádražím hlavní architektonickou ikonou současné Lodže. Lepší by ale bylo si tam zajet anebo zůstat doma a sledovat pečlivěji a logičtěji zkonstruované seriály.