ester_7

Janusz Majewski

https://lifedays-seite.de/literatur2_inhalt_gedichte_roth.html

https://joseph-roth-diele.de/joseph-roth/

http://www.planetlyrik.de/gunter-blocker-zu-gottfried-benns-gedicht-menschen-getroffen/2013/06/

http://www.gutenberg.org/files/52490/52490-h/52490-h.htm

http://www.prager-literaturhaus.com/userfiles/file/2009/Louis%20Fuernberg_Gedichte.pdf

Špatná pověst - Georges Brassens
La mauvaise réputation

Ať už chci a nebo nechci
Nemám dobrou pověst ve vsi
Ať jsem kde jsem každej kouká
Maj mě za divnýho brouka.
Já jim přitom ubližovat nebudu
Já klopýtám stezkou svýho osudu.
Ale dobří lidé těžce
Snášej osamělý pěšce
Pomlouvaj mě denodenně
(mimo němý, přirozeně).
Je tu květen státní svátky
Ale já se držím zpátky
Oknem slyším břesknou trubku
Ale já si radši schrupnu
Já ji přece ubližovat nebudu
V průvodu bych dělal jenom ostudu.
Ale dobří lidé těžce
Snášej osamělý pěšce
Kdekdo hrozí směrem ke mně
(bezruký ne, samozřejmě).
Když vidím jak ženou chlápka
Kterej na trhu krad jabka
Davu pod nohy v tu ránu
Kladu šlupky od banánu.
Já jim přece ubližovat nebudu
Když nechám jít ubohýho pobudu
Ale dobří lidé těžce
Snášej osamělý pěšce
Už se vztekle řítí ke mně
(mimo chromý, samozřejmě).
Nemusím bejt jasnovidnej
Abych znal svůj osud bídnej:
Jen co najdou vhodnou šňůru
Vytáhnou mě za krk vzhůru
Ačkoliv jim ubližovat nebudu
Jen tou jejich cestou s nima nepudu
Ale dobří lidé těžce
Snášej osamělý pěšce
S popravou si přijdou na svý
(mimo slepý, to je jasný).

překlad: Jiří Dědeček

https://www.tcd.ie/English/patrickkavanagh/poems.html

https://www.databazeknih.cz/blog/patrick-kavanagh-pet-basni-123

KONĚ ZAPŘAŽENÉ V PLUH

Od lesklých boků a hřív šlo záře více
než ze slunečních létajících třísek.

Pokoje plný rytmus oněch dvou
byl jak pomalý potok, co teče lučinou.

Viděl jsem dláto jímž Feidiás tvořil -
klisna z kopců, hřebec z moří

- dívám se očima jež odpečetil Duch
na koně na tichém poli zapřažené v pluh.

Plough-horses

Their glossy flanks and manes outshone
The flying splinters of the sun.

The tranquil rhythm of that team
Was as slow-flowing meadow stream.

And I saw Phidias’ chisel there –
An ocean stallion, mountain mare,

Seeing, with eyes the Spirit unsealed,
Plough-horses in a quiet field.

http://www.planetlyrik.de/h-c-artmann-samtliche-gedichte/2010/03/

TOM DU TÜMMEL

tom
tom tom tümmel
tom du tom und tom
o tom du
lederne cappen
tom du
tom tom
du tom tom
am himmel tom
dreh tom dreh dreh
deine cappen tom
tom du tümmel
dreh du
canonen tümmel
tom du
tom

https://www.csfd.cz/film/48181-een-vlucht-regenwulpen/diskuze/

předloha: https://www.kosmas.cz/knihy/254399/osud-taznych-ptaku/

autor: Maarten 't Hart

„Jsem už tak trochu rozdrobený, rozbodaný, rozmačkaný, rozdupaný a proděravělý. Roztlučený v moždíři. Už se poněkud drolím a opadávám, ano, ano! Propadám se a postupně vysychám. Jsem už tak trochu spařený a spálený, ano, ano! To je tím. To je životem. Starý ještě v žádném případě nejsem, osmdesát mi sice ještě zdaleka není, ale už mi také není šestnáct. Určitě jsem už tak trochu starý a opotřebovaný. To je tím. Už tak trochu opadávám a drolím se jako omítka. To je životem. Jsem už snad trochu vyžilý? Hm! Může být! Ale osmdesát mi proto přece jen zdaleka není. Jsem dost houževnatý, o tom mohu každého s určitostí ujistit. Mladý už nejsem, ale starý také ještě ne, docela určitě ne. Stárnu a trochu uvadám, ale to vůbec nic neznamená; úplně starý ještě nejsem, ačkoli budu pravděpodobně trochu podrážděný a vyžilý. Vždyť je jen přirozené, že člověk se začne časem trochu drolit, to ale vůbec nevadí. Příliš podrážděný ostatně také nejsem, mám jen své vrtochy. Někdy jsem trochu podivínský a mám vrtochy, ale úplně ztracený kvůli tomu, jak doufám, ještě nejsem. Nevěřím, že bych byl už ztracený, a opakuji: jsem neobyčejně odolný a houževnatý. Vydržím a obstojím. Jsem poměrně dost neohrožený. Ale trochu podrážděný jsem, to bezpochyby, velmi pravděpodobně jsem tak trochu podrážděný, je docela dobře možné, že jsem. Doufám, že jsem. Tak trochu. Tedy ne, nedoufám, v takové věci se nedoufá, ale obávám se toho, ano, obávám. Obava je tu spíš na místě než naděje, to bezpochyby. Ale strach, že bych byl předrážděný, určitě nemám. Mám své vrtochy, ale strach před nimi nemám. Mé vrtochy mi nenahánějí ani trochu strachu. „Vy jste podrážděný,“ mohl by mi někdo říct, a já bych nevzrušeně odpověděl: „Velevážený pane, to já dobře vím, vím, že jsem už tak trochu rozdrobený a podrážděný.“ A přitom se s velkou noblesou a chladně pousměji, což toho druhého nejspíš rozzlobí. Kdo se nezlobí, není ještě ztracený. Když mě mé nervy nerozčilují, mám je ještě asi velmi dobré, to je nad slunce jasné. Je mi jasné, že mám své vrtochy, že jsem trochu podrážděný, ale stejně tak je mi jasné, že jsem naprosto klidný, což mě neobyčejně těší, a že jsem dobré mysli, přestože už tak trochu stárnu, drolím se a uvadám, což je ovšem přirozené, a proto to dobře chápu. „Ty jsi podrážděný,“ může někdo přijít a říci mi. „Ano, jsem neobyčejně podrážděný,“ odpověděl bych a vskrytu bych se té velké lži smál. „Všichni jsme tak trochu podráždění,“ řekl bych možná a nad tou velkou pravdou bych se srdečně rozesmál. Kdo se směje, není ještě tak úplně podrážděný, kdo ještě snese pravdu, není tak úplně podrážděný; kdo dokáže zůstat veselý, uslyší-li nějakou nepříjemnost, ten není ještě doopravdy podrážděný. Nebo kdyby někdo přišel a řekl mi: „Ty jsi ale opravdu podrážděný“, tak bych zkrátka zdvořile a způsobně řekl: „Ano, jsem opravdu podrážděný, já vím.“ A bylo by to vyřízeno. Vrtochy, vrtochy musí člověk mít, a odvahu s nimi žít. Pak se žije docela dobře. Nikdo nesmí mít ze svého malého podivínství strach. Strach, to je vůbec pošetilost. „Jste silně podrážděný!“

„Nu ano, jen pojď a klidně mi to pověz! Já ti děkuji.“

Tak nebo podobně bych mluvil a jemně, zdvořile bych se tím bavil. Člověk je zdvořilý, přívětivý a dobrý, a když mu někdo řekne, že je doopravdy podrážděný, ještě zdaleka o tom nemusí být sám tak úplně přesvědčen."

1916

What power art thou
Who from below
Hast made me rise
Unwillingly and slow
From beds of everlasting snow

See'st thou not how stiff
And wondrous old
Far unfit to bear the bitter cold

I can scarcely move
Or draw my breath
I can scarcely move
Or draw my breath

Let me, let me,
Let me freeze again
Let me, let me
Freeze again to death

Let me, let me, let me
Freeze again to death...

Love must die

.

True detective

Mystic river, 1952

Vanessa

...we don't fight like...

...

rides again

Inertia