Mrkvič

Bohužel strašně dlouhý celkem dobrý nápad. Od začátku jsem nevěděl, zda mám sledovat komedii, drama nebo něco jiného. Film chrlil nápady, ale už v první hodině bylo znát, že se některým věcem věnuje moc dlouho. Že se na konci filmu řeší konec lidstva a jeho záchrana formou trpaslíků, se zpočátku nedalo vůbec čekat. Matt Damon je celou dobu spíše utrápený a až živelná neotesaná vietnamka mu vleje krev do žil. Její objevení na scéně oddálilo mé usnutí o dobrou půl hodinu. Ale motání desítky témat do filmu mě nakonec stejně přemohlo. Závěr byl fajn, byl vtipný, byl zajímavý, ale kdyby přišel o půlhodinu dřív, byl bych spokojenější. Za zmínku stojí ještě parádní Waltz, který si každou scénu ukradl pro sebe.

Docela bída. Bohužel strašně slabý hlavní záporák a minimum zajímavých vedlejších postav. Že se celkem povedly bojové scény je dobře, ale nic moc navíc film nenabízí. Dong-seok Ma má pořád charisma a když je na scéně, je se na co koukat. Ale jinak je to slabé slaboučké. Záplatce bych to přitom nepřisuzoval. A že bych ve filmu viděl jedno klišé za druhým, také nesouhlasím. Zápletka celkem zajímavá je, ale postavy jsou otřesné a spojení celosvětové katastrofy, sucha a dešťové nápravy s hrůznými činy nějakého vědátora, to jsem nepobral. Nakonec ani žádné velké finále. A chování oveček bylo vůbec mimo mé chápání. Ale možná jsou jižní korejci tak poslušní, že by to u nich takto opravdu vypadalo.

Mně se Betlémské světlo teda líbilo dost. Zdeněk Svěrák má i s blížící se devadesátkou pořád dost charisma jako herec. Zakomponování starších povídek do života staršího spisovatele se také povedlo. Jeden ze tří příběhů (mechanika-léčitele) je sice oproti dalším dvěma upozaděn a nebyl jsme si ani jistý, zda to je povídka či skutečnost, ale všechny tři mají své kouzlo. Na čem hodně film stojí, jsou všechny postavy a jejich představitelé. Kolářová pořád skvělá. Tereza Ramba neskutečně kouzelná. Hlavně ve svlékací scéně vyprávějící životní příhodu s třešněmi. Kotek, Javorský, Vetchý a v neposlední řadě několik členů z Cimrmanova divadla. Všichni filmu přidávají na hodnotě. Co mě ale asi nejvíc potěšilo, bylo zasazení "postižených" herců mezi takové herecké velikány. Martin Polišenský je hvězdou filmu a každá jeho druhá hláška pobaví. Moc by mě zajímalo a rád bych si poslechl rozhovor, jak se Svěrákovi mladšímu s hercem pracovalo, co bylo v něm a co z něj dokázal dostat režisér.