Nebezpečné známosti

Procházíme se roztomile popražštěnou Paříží a sledujeme zrod dvou budoucích citových monster: markýzy a vikomta. Ale moc to nevychází. Přestože Laclosúv román je nadčasový, vždyť sociální sítě dnes znovu a znovu dokazují zraňující sílu slov, tvůrci série tuhle hozenou rukavici zdvihli velmi nemotorně. ---- Série se vyznačuje mnohými slepými uličkami, které jsou v ději k ničemu (snad nahozené udičky pro pokračování?). K čemu je jakási obsese a pátrání po ničemu tajného policajta? Co za podivný vztah má markýza se svou černošskou kamarádkou služkou, která jí vyčítá výhodné manželství, zatímco pouliční prostituce jí připadá lepší? Proč se markýz zčistajasna, mávnutím kouzelného proutku, do dosud nenáviděné markýzy zamiluje? Samé otázky.  ----- Děj se vyznačuje nepřesvědčivými zvraty charakterů a pitomostmi typu, že chlapík nevytrhne z ruky inkriminující dopis dívce, která mu s ním máve před nosem. ----- A hlavně, všichni se furt urážejí a zas si odpouštějí zcela nahodile. ... Třešničkou na dortu je zjištění, že dle představ amerického seriálu se dá opera napsat, složit, nazkoušet, ušít kostýmy a postavit scénu za necelých 24 hodin. Mozarta by z toho kleplo!  SHRNUTÍ: O nebezpečí zveřejňování myšlenek, které by měly zůstat skryté, i v časech paruk a kordů. Bohužel, americky mcdonaldovským stylem. (27.10.2024)

Jako krajty v etujích. Salonně lstivé, nakažené stinnou vášní. Mají spády. Stále stejné. S necitem. Na úrovni. Dbalé způsobů intimní šachové partie. Bezpečně předvedou fikanou fikci, mefistofelovská líčidla na cit. Pikantní vosí výheň, záměrně mučivé puče(ní) zámostí poničené, ponížené lásky. (04.10.2024)

Nebyl jsem rasista, nejsem rasista a nebudu rasista nikdy, ale nesnáším překrucování historie. To dělali jen nacisté a komunisté. Z téhle série přitom prýští, že se jedná o americkou produkci. Nejvíc by k tomu řekl nějaký historik, ale osobně se domnívám, že se dá připustit muž černé pleti jako majordomus, ale podle mě je naprosto scestné, aby mohli být černoši šlechtou a vlastnit zámky. Olly Blackburn se již dopustil podobné historické benevolence v seriálu Sanditon. Jenže s pravdou to nemá nic skutečného a s tím to, jak jsme nyní dál a tolerantnější či chápavější nemá nic společného. Děj v podstatě funguje na principu klasických Nebezpečných známostí, vždyť také francouzská společnost byla plná intrik, ale i milostných tužeb a zvrácenosti. Celkový koncept se mi ale nezamlouval, trochu to už scénáristé přepískli. Jako by pejsek a kočička vařili jídlo a strčili tam trochu detektivky, trochu erotického dramatu, opravdu jen malý ždibíček historie, lehkou porci romantiky, a po požití se z toho všeho mírně točí hlava. Nelíbily se mi kostýmy, ty mají Francouzi ve svých historických dílech lepší. Tento spektákl se sice natáčel v Česku, takže dušička národně hrdá poskakuje v těle, ale tentokrát si nemyslím, že to byla dobrá volba. Měli zůstat u staré dobré Francie nebo si vybrat lepší lokace. (23.10.2024)

8/8 Nápadu na mládí Valmonta a de Merteuil bych otevřená byla. Mládí Valmonta kombinovaného se seriálem Harlots už tolik nefandím. Změn oproti předloze je příliš. (02.10.2024)

Té práce a vynaložených peněz a nakonec to nesahá ani po kotníky Formanovu Valmontovi. Škoda, že už vypršela autorská ochrana předlohy. Tak ať tvůrce téhle telenovely chodí alespoň autor knihy strašit každou noc! Hlavně za to nesmyslné použití herců černé pleti v množství větším než velkém. Očekávám, kdy se objeví hraný film o Eskymácích s předepsanou kvótou hrajících černochů, aby se splnilo gender vyvážení. (14.10.2024)