Susana

Mladší muž s knírem, mladší muž s hustším knírem (prvních dvacet minut mi splývali) a starší muž s knírem jsou sváděni ženou bez kníru. Melodrama non plus ultra. Pitomé, ale chytře zrežírované. Buñuel šetří záběry, jako by na takovou látku ani nemělo smysl vyplýtvat víc filmového materiálu, muže charakterizuje jejich majetkem (důtky, pušky, knihy), ženy dělí na hloupé a frivolní. Je toho dost, co dokázal do filmu ukrýt, aniž by jej učinil nesrozumitelným pro milovnice a milovníky žánru. Nejsou si akorát jist, zda-li je Susana tak vtipná díky jízlivému humoru režiséra, nebo šlo jenom o jízlivý smích připraveného diváka na místech jsoucích totálně over-the-top. 60% (27.02.2012)

Susana je temně černý mrak a náhlá prudká bouřka za horkého letního odpoledne. Přírodní pohroma se stává zlým snem a po ní jen potopa, chaos a uklidňující očištění. Luis Buñuel představuje svou představu cynického humoru a do hlavní pozornosti staví mužský chtíč a neúprosné propadnutí smyslnému pokušení. Kruté zjednodušení je určující, potlačené touhy, zahnané do vlastní pasti, propadají v zuřivost a jsou hnáni proti všem vládcem pudu Érosem. Éterický vzduch jiskří erotickou posedlostí po úspěchu a lepším životě. Hlavní postavou dychtivé smyslností života je Susane (zajímavá Rosita Quintana), ctižádostivá mladá žena s pochybnou pověsti. K lákavému kouzlu tajuplného neznáma se rafinovaně přidává koketní dráždění základního lidského pudu. Každý střípek úspěchu povzbuzuje vlastní sebevědomí a odvahu, omamná chuť života touží dobýt nejvyšší možnou metu a absolutní vítězství možné získané moci. Hlavní mužskou postavou je Don Guadalupe (sympatický Fernando Soler), bohatý a kultivovaný velkostatkář. Poklid je narušen pozapomenutou touhou, bystrost je sváděna na scestí. Poctivost především, kultivovanost má své zásady, povznesení i stav povýšení. Důležitou postavou je Jesús (Víctor Manuel Mendoza), předák na ranči Dona Guadalupeho. Touha má svou nejdychtivější podobu a lačně natahuje ruku, posedlou k ovládnutí příčiny vlastní tělesné slabosti. Odmítnutí není přijatelnou odpovědí. Velmi výraznou postavou je Alberto (příjemný Luis López Somoza), citlivý syn Dona Guadalupeho a idealistický student na prázdninovém pobytu v rodné rezidenci. Náhlé zjevení se tělesného chtíče otřásá dosavadní známou jistotou, romantické zasnění dostává svou malou příležitost k víře naplnění tajného snu. Výraznou postavou je Doña Carmen (zajímavá Matilde Palou), Guadalepeho manželka a Albertova matka. Náhlý soucit má ochranářský mateřský pud. Rodinná harmonie začíná ztrácet své sepětí celistvosti. Za zmínku stojí také Felisa (María Gentil Arcos), hospodyně domu Dona Guadalupeho. Je pohoršena náhle potemnělou tetní oblohou a svou nespokojenost dává veřejně najevo. Susana nepatří mezi významná filmová díla Luise Buñuela, snad lze mluvit o naznačených možnostech, budoucím potenciálu a vskutku cynickém smyslu pro humor. Letní bouřka je prudká a ničivá, naštěstí bývá i krátká a má svou nadpozemskou funkci znovuzrození. Linky melodramatu si pohrávají se situací se zvraceným potěšením pro mezní situace, nemají ambice k vystižení nitra jedince a potměšile provokují erotickým vzrušením. (29.03.2019)

Jeden z Bunuelových mexických snímků, je jakousi reakcí na typická mexická melodramata (Mexičani s ohnivým pohledem, rozvášněné dámy, dramatické střety soků v lásce). Bunuel tento žánr využívá k rozehrání situací, které ve výsledném celku parodují postupy melodramat. Toho dosahuje hlavně poslední větou filmu, ve které je celé, značně realistické a dramatické dění filmu označeno za sen, přičemž kýčovitý konec je pro hrdiny tou pravou realitou. Výtečný snímek, který bude bavit ještě za mnoho a mnoho let. Možná právě s nástupem všech možných telenovel by dnešní soudný divák našel pro tento film pochopení. (09.10.2004)

Za búrlivej noci utečia zmyselná Susana ( Rosita Quintana ) z nápravného ústavu a dostane sa na haciendu zámožného dona Guadalupeho ( Fernando Soler ). Od prvého dňa svojim chovaním poblázni všetkých mužov a znepriatelí si ženy. Príbeh je systematicky stavaný až k melodramatickému finále. Škoda, že predvídateľnému. Je zábavné sledovať postupné rozkladanie fungujúcej rodiny a Luis Buñuel si dal na tomto veľmi záležať. (31.05.2012)

Buñuelovy "mexické filmy" jsou nejen poplatné své době a místu vzniku, ale je v nich možno vyčíst mnoho z toho, čím se zralý či pozdní Buñuel bude zabývat ve svých vrcholných filmech, a v podstatě i to, co si tom či onom myslí. Mohou složit jako adrianina nit při průchodu buñuelovským labyrintem, který bych už velice nerad nazval surrealistický. Téma tohoto filmu není původní.ani nemá konečný tvar, "kdo ženě slouží, ďáblu slouží" je asi jeho nejstručnější charakteristika. Je jen dobře, že později se Buñuelovi podařilo všechny zjevné triviálnosti (např. obrazem vyjádřený monolog "odhalování ramen") spíš postmoderně něž surreálně odbourat na úkor náznaků, podnětů, metafor, synekdoch apod. a tím do svým filmům "dostat" nejen svoji originální režisérskou genailitu, ale i způsob myšlení zkušeného starce předávajícího své zážitky i poučení svým... to whom it may concern. (11.12.2014)