Heavy Metal

Vynikající první noirová povídka mě připoutala k obrazovce a umožnila mi snadno překousnourt na dnešní poměry dost nevábnou a hůře stravitelnou kresbu. Dalčí povídky měly podle mého názoru už klesající tendenci a dost nudily. Vcelku netypický soundtrack se hodí až nečekaně dobře a otevřené zpracování násilí a erotiky taky potěší. Hlavním plusem však zůstává jistá cyničnost povídek a ne vždycky přítomný "happyend". Podobné prvky se totiž v (mimojaponských) kreslených filmech jen tak nevidí. Jak tu už někdo výstižně podotkl - vidět to tak v patnácti, tak hodnotím výše. (30.03.2008)

Kdysi jsem si tenhle povídkový film půjčil na VHS a naprosto mě uchvátil. Dá se říci, že definoval žánr animovaného filmu pro dospělé. Protože tady je všechno. Každá z povídek je trochu jiná a přitom jsou si docela podobné. Hlavně se mi líbí poslední a to nejed "fešnou ženou" v hlavní roli, ale netradiční kombinací scifi a fantasy. Což se ostatně prolíná celým filmem. Vím, že to není Marvel, ale to není na škodu. :-) (11.11.2012)

Velmi úchylný povídkový animák, kde o krev ani o velmi vyvinuté nahé děvy není nouze. Každá povídka je typická trochu jiným animačním stylem a dobou a místem, kde se odehrává. Nejvíc mne zaujala hororová část na palubě bombardéru B-17, kterou napsal Dan O'Bannon. Velká pochvala za rockověmetalový soundtrack většinou uvozující daný segment. A i ten orchestrální není špatný. (24.09.2009)

Viděno v sobotu v TV. Už galerie jsem tušil, že to bude něco odlišného, od toho co jsem viděl dosud. Na začátku je to nic moc, ale další povídky jsou lepší a lepší. Tento film je vlastně soubor, který vypráví jakási kulička zla, přičemž pointa se ukáže až úplně na konci (Spoiler-pokolení vyvolených (přemožitelek) žen al´a Wonder Women konec SPoil). V průběhu sledování jsem si vzpomněl na jeden film, který nemá nic společného, že je také o jedné kulaté věci (Odysseus a hvězdy). PS: pokud by někdo chtěl natočit soubor povídek Příliš vzdálený svět, tak jedině se stejnou animací a výtvarníkem. PPS: do soboty jsem si vzpomínal na Akiru (zřejmě je to filmový zážitek, který mi vydrží rok. Před tím byla jen trilogie Matrix) až příliš často. Teď mě to dost opustilo a trochu ho nahradil Heavy metal. PPPS: pokud ho neviděli a moc o něm nevíte, tak to je lepší, protože si ho víc vychutnáte. PPPPS: Soundtrack je takový, jaký soundtracky mají být. Občas výrazný; naprosto přebíjí obraz, někdy je úplně v pozadí, skoro neslyšný. Ale pořád tam hraje. (22.11.2012)

Očekával jsem, že děj bude pouze kulisou rockového/metalového soundtracku, ale to jsem se šeredně mýlil. Hudba je naopak použita velice decentně a umírněně, není upozaděna, ale ani přehnaně nevyčnívá, takže žádné heavy metalové orgie pro máničky nečekejte. Heavy Metal oplývá kromě výtečné vizuální stránky i nadmíru zajímavým příběhem, který představuje sled několika samostatných fantasy/sci-fi povídek, jež spojuje ústřední prvek, tajemný Loknar. Prostě si představte něco jako točí Iñárritu, případně rovnou povídkový Paříži, miluji Tě (tedy spíš Loknare, miluji Tě) a to včetně kolísavé kvality jednotlivých povídek, připočtěte k tomu osmdesátá léta a máte hodně přibližnou představu, jak Heavy Metal vypadá a funguje. Navzdory animovanému pojetí se snímek nevyhýbá nahotě, sexu, násilí, krvi, ani vyhřezlým vnitřnostem, takže pustit jej dětem jako pohádku na dobrou noc není nejlepší nápad. Neurazí ani dabing a vzhledem k cílové skupině jsme naštěstí ušetřeni písniček Blue Öyster Cult nebo Stevie Nicks ve verzích od Vildy Čoka respektive Ivety Bartošové. (11.06.2012)