Frekvencia

Ačkoliv nejsem příliš nakloňen žánru scifi-filmu posledních pár let po shlédnutí tohoto snímku Frekvence jsem byl příznivě překvapen,i když jsem se musel několikrát orientovat v ději.Nebyl jsen asi sám neboť tento film byl dost na přemýšlení a k zamyšlení.Film Frekvence byl zajímavý ještě tím že do děje byl ještě částečně umístěn sport.A nadruhou stranu nechyběla ani dobrá kriminální zápletka a mnohé psychologické situace výborně ztvárněné herci D.Quaidem a J.Caviezelem.Na závěr musím konstatovat že na žánru scifi v těchto kombinacích jsem nebyl zvyklí a proto sem s tímto filmem byl maximálně spokojen.Prostě ten minulý večer ještě ve spojení s filmem Americký prezident mě TV Prima mimořádně příjemně překvapila a po filmové stránce uspokojila.Nemůžu jinak než za 4**** (09.07.2006)

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)

Kdyby někdo věděl, na jaké frekvenci vysílá tohle rádio, ať mi dá echo. Docela rád bych brnknul sám sobě do minulosti a nadiktoval si seznam několika ne, místo kterých bych podruhé řekl jasné ano ano ano! Jinak tedy klobouk dolů za to, jak si tady poradili s celou tou časovou smyčkou. Kluci na to šli od lesa, místo slaďáckých řečí konali dobro a konali ho zatraceně dobře. Jenom ten apendix si mohli odpustit. Z toho jsem měl podobný pocit, jako kdybych si v klídku jel na kole půlnoční polňačkou a najednou se proti mně vyřítil tirák s dálkovými světly... (10.03.2012)

Na tenhle film jsem narazila v televizi jen náhodou a nepřepnula jsem dál už jen kvůli Dennisovi Quaidovi, kterého jsem si zamilovala z několila jeho předchozích filmů. A musím přiznat, že ačkoliv si na sci-fi tolik nepotrpím, tohle je jeden z nepromyslenějších sci-fi dramat, jaké jsem kdy viděla a asi nejlepší film, ve kterém se využil nápad cestování v čase. Už od začátku mě chytla jedna věc, která bohužel řadě ostatních filmů se stejnou tématikou uniká: pokud necháte v minulosti přežít někoho, kdo měl zemřít, neovlivníte budoucnost jen tak, že ta postava bude najednou žít o něco déle. Právě naopak. Vzhledem k tomu, že tahle postavička bude chodit na místa, kde nikdy neměla být, a mluvit s lidmi, se kterými nikdy mluvit neměla, změní se vše. A vy třeba najednou zjistíte, že počet vražd spáchaných jedním kriminálníkem se díky tomu vyšplhal na dvojnásobek. Ke špičkovému scénáři si pak připočtěte ještě nenápadnou, ale brilatní režii a dva skvělé herecké výkony. Nebýt závěrečného, až vykonstruovaného a neuvěřitelného, happyendu, bylo by na pět hvězdiček. Edit 15. května 2007 Přihazuji pátou hvězdičku, protože jsem tenhle film viděla už třikrát a pořád mě stejně baví. (13.08.2006)

Masakr! Tohle je dalo by se říci úžasný snímek, který vás pohltí, dožene vás do extrémního napětí a zvědavosti na každou další scénu a pocítíte s ním i ohromnou radost ( a i nejen v přehnaném konci). Ovšem.....čekal jsem, že se nedočkám kvalitně zpracované tématiky putování časoprostorem po té logické stránce. To, co ale autoři předvedli, je skoro odsouzeníhodné. Nemá cenu přemýšlet, jak a jestli by vůbec mohl tento film vzniknout, kdyby se od logických nesmyslů, nedomyslů, chyb a parodoxů kompletně upustilo, to také není moje práce. Pokud se ale dočkáme v průměru jednoho paradoxu za 2 minuty, je to už opravdu přespříliš a já to tomuhle jinak skvělému filmu nemohu odpustit, jelikož se mi tím "díky" nim dosti znechutil....říkám si, copak ten režisér u toho vůbec nepřemýšlí? Prostě ho to nenapadne? Nebo to ví, ale doufá, že běžnému divákovi je to jedno? (a měl by pravdu, bohužel) (09.07.2006)