V Praze bejvávalo blaze

Nemám rád šantány, šansóny a estrády. Nemám ani záujem o históriu ľudových zábav a humoru v stovežatej Prahe. No a vôbec sa mi nepozdávalo ani podivné moderovanie Viktora Preiss, ktorý bol spirevodcom touto starosvetskou show. Celé to bolo môjmu hudobné vkusu a zmyslu pre humor na míle vzdialené. Praha je krásne mesto. A verím aj tvrdeniu, že "V Praze bejvávalo blaze", ale tejto televíznej relácii viac ako jednu hviezdičku veru nedám. * (18.04.2018)

Pokud by tam nebyly ty Preissovy vsuvky,nedalo by se na to dívat. Protože,když pan Preiss zmizí ze záběru,následuje téměř nekonečné pásmo něčeho,co bych hudbou nenazval ani omylem. Byla to opravdu ´´zábava´´ pro tupé a chudé masy a jako taková,postrádá pro mě,cokoli co bych mohl nazvat alespoň vzdáleně,úrovní. Ve srovnání s pražskými odrhovačkami,jsou např.klasické krojované hody,koncertem tří tenorů. Tam cítím nějakou tradici,u tohoto mám jen špatně od žaludku. A aby se pražští pepíci nezlobili,my v Brně na tom nejsme o moc lépe. (23.01.2018)

12/12 Tento nový cyklus odkazuje na klasické černobílé Bejvávalo, některé písničky se dokonce opakují. Jakpak by ne, když je to jen další práce Gustava Oplustila. A Ivo Paukerta, který stál za Pletkami paní operetky. Ale je to velmi užitečný průvodce po české lidovce, která pokračuje přes operetu až do moderní doby a od pražských Pepíků se můžeme protančit až do Osvobozeného divadla (v podání Dejdara a Vacka). Průvodcem je šarmér Viky Preiss, který si stejnou roli vyzkoušel už v Pletkách a úvodní slogan "Pojďte s námi o 100 let zpátky..." mluví prakticky za vše. Staré zlaté časy v české verzi je nutné posunout o několik dekád později do Rakousko-Uherska, protože naši bývalí krajané je situují ještě do doby samostatného Rakouska. Člověk si tu vyposlechne rázovitou českou verzi nesmrtelného šlágru Pepi, tys děvče jako květ, která v originále svého času zachvátila celou Evropu jako Puppchen, du bist mein Augenstern. Veškrnka to roztočí jako děvče z asanace, Patraska nemá problém obléci frak (já jsem ten Áda, ten krásný Áda, mě každá dáma musí mít ráda). Hana Maciuchová se elegantně zasní v náruči Vikyho škoda že nejste kouzelníkem (srovnejte si Hermanku z Nového divadla). Jako Franta Saur si to svoje řekne Vydra mladší, zazní hitovky dnešního Šlapeta. Kultivovaný Marek Eben si dává to je Šimáček známý šviháček (srovnej např. s variací Korna). Nechybí okénko Jarky Mottla. Z filmové sekce nechybí Koukej, ty mě houpáš nebo Růžové psaníčko, případně Černá čara na zdi, Jana Paulová si dává Krásného i smutného gigola, hit, který se líbil Marlene Dietrich i Village People. Skvělý je samozřejmě díl věnovaný české lidové operetě Ze Švanďáčku do Tyláčku. No je to něco epes. V každém díle alespoň jedna perlička, navíc je to na barvu, sem tam nechybí dobová zajímavost, takže nízký televizní rozpočet opravdu nevadí. Tématicky navazuje hraný seriál Pražský písničkář znovu s Vikym v hlavní roli. (31.05.2020)

Scénárista Gustav Oplustil napsal scénář k historii zábavy Prahy a chtěl vzdát hold všem, kteří se ve své době snažili bavit především tu chudší část obyvatel, ačkoli v té době sami strádali. Původní desetidílný cyklus dostal v roce 1994 díl nazvaný Dotočná, který ukázal tv��rce pořadu a tak trochu uvedl původní díly z let 1991-1994. V roce 1995 se pak natočil ještě poslední dvanáctý silvestrovský díl. Spousta známých herců či zpěváků dostalo dobový kostým, postavili se mezi dobové kulisy a zazpívali dobové písničky. Viktor Preiss díly uváděl svým osobitým způsobem písně a sehrál pár scének. Cyklus je určen určitému diváckému spektru, ale v rámci tématu jde o podařený seriál. Pro ostatní absolutní nuda. Díly: 0. Dotočná (shrnutí cyklu, představení herců a realizačního štábu, 1994), 1. Staropražské poutě (průřez jarních a letních poutí, 1991), 2. U Bucků zhasli (o pražském šantánu, 1992), 3. Děti křtěné Vltavou (o obyvatelích starého pražského Podskalí, 1992), 4. Kde se pivo točí (o hospodách ve staré Praze, 1992), 5. Zveme Vás na kabaret (počátky pražského kabaretu, 1993), 6. Až ztichnou bílé skály (o písních těch, kteří odcházeli za klidem z Prahy do přírody, 1993), 7. Kdo to neví - je tu revue (počátek 20. století v Praze ve znamení revue, 1993), 8. Zábava do každé rodiny (nové vynálezy a písničky s tím spojené, 1993), 9. Ze Švanďáčku do Tyláčku (o české lidové operetě, 1994), 10. Taneční kavárny v rytmu swingu (taneční kavárny a čaje o páté v Praze, 1994), 11. V Praze bejvávalo blaze aneb Silvestrovská taškařice (jak se slavil Silvestr v Praze kdysi dávno, 1995). Hudební režie: František Živný (05.07.2013)

Mám v rodině londýnského hudebního producenta a ten nedávno zažil kulturní šok, když z českého rádia zaslechl jakousi píseň Michala Davida. Poslouchal to prý se směsicí pobavení a hrůzy. Zajímalo by mě, co by se mu stalo, kdyby zahlédl v televizi tento pořad. Po letech jsem se zkusmo podíval a co jsem viděl? Luďka Sobotu v kostýmu žižkovského pepíka, kterak zpívá "Točte se pardálové" a dopouští se přitom neuvěřitelné choreografie, která vypadala jako když skáče přes imaginární švihadlo. Představíte-li si muže, trpícího prostatickými potížemi, kterého postavili na rozžhavenou podlahu (poskoky z jedné nohy na druhou) a dali mu za úkol obouruč srolovat okénka u auta, získáte přibližnou představu. Pak přišel Pavel Trávníček zazpívat Dádě Patrasové "Nando, ty jsi ta myš fórová" a oba se při tom svíjeli, jako by se vsadili, kdo z nich vydrží déle nejít na záchod. Václav Vydra pak všechny ujistil, že "dvacetikorúna néni tak veliká, aby rozhazéla žižkovskýho pepíka" a Jitka Molavcová zagitovala trs zevlujících komparsistů, aby se pochytali za boky a názorně demonstrovala, jak "všechny myši za sebou, za sebou jdou". Zlatý hřeb představoval Josef Bek. Jemu jedinému jsem sice věřil, že má ke staropražským písním vřelý vztah, ale jeho cituplný sentimentální přednes sabotovali maskéři. Přilepili mu knír, který vypadal jako velký umírající netopýr, rozhodnutý skonat pod Bekovým nosem a od první do poslední noty se zmítal ve smrtelné křeči. No a pak zkuste ty písně brát jako kulturní dědictví. 40% (03.08.2007)