Pohled motýla
Bačennja metelyka
Butterfly Vision
Obsahy(1)
Po mesiacoch strávených vo väzení v Donbase sa vojačka Liľa, expertka na vzdušný prieskum, vracia domov k rodine. Potlačená bolesť a trauma zo zajatia sa premietajú do jej snov, akoby jej niečo v jej vnútri bránilo posunúť sa ďalej. Celovečerný hraný debut Maxyma Nakonečného, ktorý mal svetovú premiéru na festivale v Cannes, je drsným a až príliš aktuálnym svedectvom o ukrajinských bojovníkoch a bojovníčkach, ktorí zápasia o svoju integritu, slobodu a budúcnosť. (MFFK Febiofest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (4)
Hrdinkou snímku je mariňačka Lilja (Rita Burkovska), kterou drželi v zajetí doněčtí separatisté a jejíž pohled na svět se po návratů domů nenávratně změnil. Na frontě sledovala okolí z ptačí perspektivy špionážních dronů, po prožitých hrůzách se podobně odtažitě cítí také v soukromí. A podobně je na tom i publikum, které se v této tematické změti nemá čeho chytit. Nakonechnyi, jenž Pohled motýla sám uvedl, užívá odosobněnou a částečně dokumentaristickou formu, jejímž prostřednictvím polemizuje nejen o ženských obětech válečných zločinů, nýbrž o Ukrajině jako takové. Ta je jeho i Liljinou optikou vnitřně znesvářená a plná napětí, což vede k tragickým osobním činům. Nepříliš zkušený režisér, jenž dosud natáčel pouze krátkometrážní filmy s LGBTQ+ tematikou, hází na publikum trsy motivů na základě různých perspektiv a jeho snímku zoufale schází přehlednost. Touží se vyjádřit k mnoha záležitostem a vedle morálních otázek matky, která zvažuje potrat dítěte počatého po znásilnění nepřítelem, poukazuje třeba na neúctu ztrápeného státu ke svým vojenským hrdinům nebo na rasové rozepře uvnitř národa. To vše pak zabaluje do rámcového děje s flashbacky, které nám ale nic neřeknou a završí se krátkou intenzivní montáží jako v Requiem za sen. Jde o snaživý argumentační film, který se ale do výběru v Cannes dostal hlavně z politických důvodů – sám o sobě nestrhne a zanechává pachuť nedořešeného a nesouvisle procedurálního díla. ()
V dnešni době ješte vice aktuálni než v době vzniku. Pro mě přkvapivě syrový zážitek se skvělým výkonem hlavni hrdinky. ()
VIDENĚ NA FEBIOFESTE 2023 * Silu snímku samozrejme umocňuje súčasná situácia a teda vojna, ktorá ešte zďaleka nie je na konci. O tridsať rokov sa možno na to budeme pozerať už s odstupom ako napríklad dnes na filmy o Srebrenici, ale momentálne to silu naozaj má. Čerstvý ukrajinský film nepopisuje priamo situáciu na bojisku. Popisuje to, čo ruským vojakom naozaj ide (a to, že to nie je bojovanie sa môžeme presviedčať každým týždňom) a to znásilňovanie žien. Pohľad na vojnu ženskými očami je osviežujúci a rozširuje to obzory o ďalšie hrôzy, ktoré vojna prináša. Hlavná predstaviteľka hrá výborne a ťahá celý film. Režisér otvára aj iné spoločenské témy, ale nimi Ukrajina naozaj teraz žije. Z rozprávačského hľadiska to nie je ideálne, ale bez akejkoľvek protekcie je to slušný festivalový film. ()
Reklama