Křik

Atmosférická podivnost, která dává smysl, pokud přistoupíte na její pravidla a nebudete se hrabat v tom, že tam pro ně chybí pozadí. Pak je totiž vidět, že Skolimowski měl svůj nápad promyšlený a povedlo se mu do něj zapracovat snad všechny tajemné náznaky a symboly, které postupem času ukáže. Mě se to naštěstí povedlo a tak jsem z Křiku mohl mít silnější zážitek, umocněný zpočátku zmatenou, ale postupem času stále lépe gradující atmosférou, založené především na strachu z čehosi podivného a nepochopitelného, co ale má velkou moc. Také je to to nejoriginálnější home invasion, jaké jsem kdy v životě viděl a Anthonyho experimentální vytváření různých zvuků byl hodně zajímavý prvek, který mě dost bavilo sledovat a vše ostatní celkem příjemně odlehčoval. Jen škoda, že z toho nevypadlo něco hlubšího - především u toho častého odkazování na náboženství bych čekal, že to tam bude mít větší roli, ale ne, SPOILER jen Anthony hraje v kostele na varhany a v dunách umře farář, KONEC SPOILERU nic víc. Ale určitě se mi to líbilo a kam se na to hrabou všichni ti současní přeceňovaní Ari Asterové či Mikové Flanaganové, kteří prý točí "kvalitní náročné horory"... Slabé 4* (13.05.2023)

Společně s "Borgman" nejdivnější home invasion vůbec. V pobřežní vesnici v Devonu se objeví tajemný cizinec v dlouhém černém kabátě, který se nasáčkuje domů k jednomu páru a tvrdí o sobě, že má výcvik od aboriginských mágů a ovládá smrtící výkřik. Jede to na charisma démonického Alana Batese, kouzelnou atmosféru, pomalé snové tempo, nejasnost a princip nespolehlivého vypravěče ("It´s always the same story, always the same story, but I change the sequence of events, I vary the climaxes, because I like to keep it alive, I like to keep it alive.") (08.02.2022)

Muž (Alan Bates) se v Austrálii při pobytu mezi aboriginci naučí panovat křikem, který zabije vše živé. Přestěhuje se do anglie do jedné malebné vesničky a zde se začne infiltrovat do rodiny muzikanta Anthonyho (John Hurt). Jedná se o zajímavý anglický horor s poměrně originálním nápadem. Nečekejte žádné mraky gore nebo akce, jedná se o komornější příběh, který staví na konverzacích a pomalu a důkladně buduje zajímavou chladnou atmosféru. Příběh je situován do prostředí malé vesničky na anglickém venkově v kopcovité větrné krajině u mořského pobřeží, se spoustou pastvin a permanentně zataženou oblohou. Atmosféra chladné anglie je tady výborná a z prostředí se vytěžilo maximum (pro srovnání např. některé díly detektivek s inspektorem Dalglieshem, třeba Plány a touhy). Samotný příběh pozvolna spěje k vyhrocení konfliktu postav. Zajímavým způsobem je pojaté působení na Anthonyho manželku a její postupné podléhání, tady mne zejména utkvěla jedna výborná scéna, při které je náhle použit experiment s černobílým filmem - nebudu samozřejmě prozrazovat ale jedná se o výborný a celkem klíčový okamžik a při sledování ve mne opravdu hrklo. Podtrženo sečteno, za podívání rozhodně stojí, jen upozorňuji, je to spíše pro náročnějšího diváka. Jo a jinak Anthony je fakt skvělý hudební experimentátor, takový Radek Kopel trochu :-) . (11.01.2011)

Pozoruhodný arthoror, který je potěšitelně stvořen pouze pro dospělé (kdy naposled se takové filmy točily?), neboť nikdo mladší jednadvaceti let (nebo spíš jednatřiceti?) ho dost dobře nemůže plně pochopit ani ocenit. Svědomí samo, zhmotněné šílencem (znamenitý Alan Bates), který dokáže svým zoufalým výkřikem zabít všechno živé ve své blízkosti, přichází našeptat do uška bezstarostnému záletníkovi (John Hurt), na venkově zakutanému lovci a výrobci spektakulárních zvuků, a ukáže mu, že manželka mu bude patřit jen do chvíle, dokud si ji jiný muž (on) zcela a snadno nepodmaní. Děsivá scéna pro mě? Manžel přichází domů, otevře dveře do kuchyně, a tam klečí na zemi manželka a líbá ruku tajemnému hostu, lísá se kní zcela oddaně jako pes. Malý svět, nad nímž jsme měli zdánlivou kontrolu, je najednou plně v područí někoho jiného. Myslím si ale, že konec přišel rychle, film měl příběh ještě sledovat. Dají se po šokující terapii manželé dohromady, anebo je všechno zničeno? Na každý pád jde o film z nejznepokojivějších -- co všechno vlastně neznáme o jiných rasách, kmenech, lidských společenstvích? Aboriginies smí zabíjet své děti, neboť oni je přivedli na svět, oni dávají i berou. Není v tom nějaký zvrácený vyšší princip? A co až naše svědomí zařve na nás, nedobré hříšníky? Kdo o nás rozhoduje? Jsme to my sami? Tak proč se chováme jako nezodpovědní blázni? (15.09.2009)

Atmosférou, strihom, časovými skokmi, nevysvetliteľným tajomnom časti deja pripomína Krik filmy Walkabout Nicolasa Roega (VB/AUS 1971) a Poslednú vlnu Petra Weira (AUS 1977). Podobnosť utvrdila aj stopa Austrálie a aborigénov v deji. Na rozdiel od Walkaboutu tu nejde o iniciačný rituál vstupu do dospelosti. Tu ide o iniciačný rituál nástrahy ohrozujúcej dospelého dlhodobý párový vzťah. Dá sa také niečo opraviť ako pracka na sandále? Prestrihané zábermi do záhrady psychiatrickej liečebne. Tam sú výsadami obyčajného šialenstva ovenčení tí, čo v takejto, alebo obdobnej skúške vzťahu aj nervov neobstáli. Za odmenu sú poctení bezhraničnou slobodou tvorby a vyjadrovania názoru. No bezhraničnej ako bezhraničnej - olemovanej múrmi, mrežami a plotmi blázinca. (28.11.2020)