Godzilla Minus One

Filmy o nezničitelném hlubokomořském monstru, které si čas od času zaskotačí až po kolena v Tokiu, mě nikdy příliš nebraly, takže jsem viděl všeho všudy starou Gappu, americko- japonskou Godzillu z osmadevadesátého a Souboj titánů s Krakenem, který byl takovou usedlou, starořeckou verzí japonské radioaktivní, permanentně nakrknuté potvory. Na tento snímek jsem se tak podíval jen proto, že mi vyjel jako hlavní nabídka na Netflixu, přičemž mě zaujalo, že se mělo jednat o období po skončení války. No, zjistil jsem, že mě nový příběh vzteklé ještěrky překvapivě bavil, aniž by za to mohl samotný předimenzovaný plaz s reaktorem místo jater. Zaujaly mě spíše japonské, ne zcela vydařené snahy popasovat se se svou účastí ve druhé světové válce a taky fakt, že si ke svému filmu dokázali japonští tvůrci na rozdíl od Michaela Baye pozvat opravdu schopné poradce, takže jejich válečná technika vypadala krajně realisticky (torpédoborce, Takao i Šinden byly naprosto vymazlené). Bavil jsem se tak možná nad záležitostmi spíše okrajovými, bez nich by mě ale asi ani nenapadlo, abych snímku věnoval pozornost. / Poučení: Neodpaluj jaderné hlavice, bomby nebo reaktory v Tichém oceánu, nikdy nevíš, co tím nabudíš. (03.06.2024)

Šupy dupy dup, raz dva tři hej rup, už to máme pod střechou, šupy dupy dup, raz, dva, tři, hej rup, už to máme v suchu. Ve vodě nebo na souši, je to jedno, navíc s Godzillou nic moc pod střechou nezůstane, protože demoluje celé bloky. Přesto se z ní Japonci snaží smýt nálepku destruktivní atrakce. Samotná země je traumatizovaná, válečná porážka je zatraceně čerstvá, navrátivší se vojáci mají zmatek v hlavě, přišli o přátele v boji i členy rodin doma, kde navíc nacházejí jen trosky. Aby toho nebylo málo, záhy se tu zjeví přerostlý národní poklad. Zatímco v poslední době se v případě všemožných monster pokračování „pracovalo“ hlavně se zaměnitelnými vědátory a dalšími vzdělanými hlavami, pro Takaši Jamazakiho jsou lidské postavy důležité. I když u nich tradičně nechybí expresivní herectví a celkově melodramatická nálada, tudíž mě to po emocionální stránce tak nějak nechytlo, ale to mívám s asijskými filmy poměrně pravidelně. Každopádně celkově fajn, do lehkého nadprůměru to tahá zajímavá kamera, několik slušných nápadů, úcta k původním filmům a hlavně pak fakt, že to celé vzniklo za zlomek rozpočtu hollywoodských bijáků. (22.05.2024)

Godzilla Minus One je blockbusterové zlato. Takaši Jamazaki servíruje unikátní kombinaci japonské tradice s doplňkem v podobě atributů amerického blockbusteru. Výsledek servíruje spousty různorodých emocí a Godzilla Minus One tak zvládá být dojemná, děsivá i epická. Je radost jí sledovat, především v rukách tvůrce, který zvládá přeskakovat mezi vážnějšími motivy a béčkovými kořeny, zároveň v závěru dodat různé formy emocionálního uspokojení. Výsledkem je dost možná nejlépe natočený, nejlépe vypadající, herecky nejsilnější i příběhově nejpoutavější za celou dobu, co mají diváci s Godzillou tu čest.... (06.12.2023)

Nikdy jsem neviděl jedinou Godzilu. Důvod, proč jsem si pustil tento nejnovější počin, se jmenuje Rjúnosuke Kamiki. Představte si, že by Tomáš Holý žil, vyrostl, bylo mu 30, stále by točil filmy, stále by ho to bavilo a stále by na sobě pracoval. Jak dobrý by mohl být? Tak toto je přesně Rjúnosuke - první roli dostal v pěti letech a za jeho seznam filmů a seriálů by se nemusel stydět ani herec na prahu padesátky. Postava zbabělého pilota, pro kterého válka neskončila, kterého budí ze spaní sny o mrtvých a který si přestává být jist, co je sen a co realita, je v jeho rukou dokonalá. Potěšili mě další velmi schopní herci, například Sakura Andó, která vystihla zprvu zahořklou a obviňující sousedku. Nemenší poklona však patří tvůrcům, kteří ke Godzille přistoupili archaicky, klasicky a japonsky a s nízkým rozpočtem vytvořili výborný film zasazený do traumatizované japonské společnosti po druhé světové válce. (14.06.2024)

S tímto monstrózním filmem a mou konečně první originální Godzillou z Japonska jsem překvapeně zjistil, jak moc se místní narativ liší od americké verze. Já totiž celou dobu vážně čekal, kdy se tam objeví další nepřátelské obludy, a začne gigantická držková! A ono prdlajs. O ostrovů se prostě objeví hrozivá obluda, a je třeba se s ní vypořádat, konec, tečka. Krásně přímočarý a zároveň rozmáchlý film s kupou naivních scének jako vystřižených z libovolné mangy nebo anime. Efekty parádní a Oscar zasloužený. [Netflix] (06.06.2024)