Dva tygři

Z mého pohledu pokus o socialistickou satiru na přílišnou horlivost příslušníků tehdejší Pomocné stráže VB. Faktem je, že podobných horlivých blbců sloužících jakémukoliv režimu (nejen tomu komunistickému) bylo a je u nás vždycky dost a těm ostatním byli většinou jen pro smích, i když v určitých obdobích z nich mohl jít i strach.  Film ale trpí slabým scénářem, který je hodně zmatečný, a křečovitá režie jeho nedostatky ještě podtrhuje, opravdu k zasmání je tu toho pomálu. To, jak si čtou cizinci v luxusním hotelu zaujatě zahraniční komunistický tisk bylo doufám myšleno jako vtip, dnes tedy působí přinejmenším směšně, ale jak to tenkrát mysleli tvůrci, není tak úplně zjevné a zřejmě to uniklo i tehdejší cenzuře, pokud to měla být parodie. Zkrátka se to moc nepovedlo, ať už viděno tehdejšíma nebo dnešníma očima. Jediné pozitivum je připomenutí některých tehdejších hereckých ikon, které se svých rolí zhostily s příjemnou profesionalitou a působí tak i v tomto křečovitém snímku poměrně lidsky. (15.08.2024)

Podle hodnocení jsem čekal nějakou šílenou hloupost, i když s Lipským mi to nešlo dohromady. A vida! Docela vtipná komedie s výborným Lipským, Ferbasovou a Prachařem. Hodnotit by se měl samotný film, jeho jednotlivé složky a nevnášet do recenze svoje osobní předsudky a fobie. Aspoň si to tak představuji. V rámci žánru za 3,5. (21.10.2018)

Tento udivující pokus o komedii, jejímž hrdinou je notorický fízl, vznikl překvapivě již v pražském předjaří, a ne až za normalizace, kdy by to bylo přirozenější, a potvrzuje tak výstižnou a nadčasovou charakteristiku tuzemského osídlení, kterou Egon Bondy předeslal svou skvělou prózu Šaman: „Obyvatelstvo je povahy zblblé a televizemilovné. […] je tradičně tak profízlované, že jeden udávaje druhé prostřednictvím třetího už udává sám sebe.“ Lipský sice aktualizuje hlustvisihákovskou grotesknost nepoučitelně sebezahleděného blbství ironickými gesty, které ono nadšené práskačství trochu zesměšňují, nicméně sama podstata slídivého jáství, neutěšitelně poučujícího, k újmě nedochází. Plácačka je vždy potřebná – a much je dost. (08.02.2019)

Nevtipná a nehumorná komoušská komedie oslavující soudruhy a mimo jiné dokonce i osmačtyřicátej. Pomocník stráže VB Lebeda (Lipský mě nikdy moc nebral, tady mě jeho karikovaná role vůbec nevoněla) se zaplete do vykradení samoobsluhy a poté začne pátrat na vlastní pěst, z čehož vznikne fraška, snažící se parodovat špionážní filmy, ovšem v kontextu s bolševickou propagandou poplatné tehdejší době. Strašná sranda, které se nemohl smát nikdo normální ani v době vzniku natočení. Hudba Jiřího Šusta, skládající se hlavně z mluvených sborů Lubomíra Pánka s texty Pavla Kopty stojí taky za starou belu. Herecké obsazení je vcelku zajímavé, ale nudné, špatně hrající a nezachrání to ani dvojice prvorepublikových hereckých veličin jako byla Věra Ferbasová nebo Jiří Dohnal. Šedesátá léta nebyla jen zlatá, ale také hnilobná, do jejíž kategorie patří i tento patvar Dva tygři. (13.07.2019)

Dobrá konina (Hlustvisiháka Lipského jsem nikdy nemusel), které se bohužel v hojnosti našly i v jinak vynikajících filmových 60 letech. Ve svém posledním celovečeráku dal režisér P. B. nezvyklou příležitost, hnedle několika provorepulikovým hercům, z nichž asi nejvíce byli vidět Věra Ferbasová s Jiřím Dohnalem, ale i tak šlo jen o drobnější role, ve kterých neměli příležitost, více rozvinou svůj talent i přes svůj pokročilý věk. Malí Kraus, byl k nepřehlédnutí také:-) (21.02.2010)