Šuššo iwai

Japonská gansterovka o mužoch z Jakuzy niekedy v období 30. rokov. O hlavnú postavu sa postaral opäť raz Gošov 'dvorný' herec - Nakadai. Film má dosť pomalé tempo, čo vynahrádzajú divoké a surové súboje, ktoré sú navyše po kameramanskej stránke výborne zvládnuté. Nechýbajú scény s obnaženými gejšami. Zápletka je zdĺhavá a sčasti komplikovaná a pri dlhšej stopáži som mal menší problem neusnúť. Celkove ide ale o zaujímavé Gošove dielo, avšak jeho samurajské kúsky mám radšej. Hodnotenie: 65% (18.08.2014)

Výrazně stylizovaná gangsterka s (jako vždy) excelujícím Tatsuyou Nakadaiem a rovněž dobrým Isaem Natsuyagim (Samurai Wolf I&II..), který si zápornou roli (pro sebe nepříliš typickou) očividně užívá. Obraz je tmavý a barvy syté, což je největší slabinou filmu, který se odehrává po většinu času ve tmě, typicky stylizovaná kamera tím poněkud trpí. Příběh se odehrává kolem r. 1920 a od Goshových příběhů o róninech se liší v zásadě jen tím, že místo mečů se používají nože. Stylová věcička, která i přes svůj dlouhý čas nezačne nudit, násilné scény jsou četné a brutální, nikdy však nepřiměřeně explicitní. Hvězdu strhávám za kvalitu obrazu, což sice není příliš fér, ale 100% zážitek to zkrátka znemožňuje... edit: remasterovaná verze problém s obrazem z větší části řeší (16.10.2008)

Pomalu plynoucí jakuzácké drama o dvou klanech, které stále sžírá nedávný spor, a románku, který tak trochu hatí plány na „formální“ usmíření. Do toho vliv doby vytvářející pozadí plné intrik a pár členů obou stran, kterým pomalu ale jistě dochází víra v jakuzácký kodex cti. Tedy v podstatě motivy často viděné v Gošových samurajských kouscích.. Ale mě to prostředí jakuzy baví podstatně více. Objektivně sice přiznávám, že je to spíš čtyřhvězdičková záležitost, ale za tu finální intenzivní bitku/naháněčku a souboj na pozadí vlnobití (stejně jako řadu jiných věcí) je mi líto tomu upírat zaslouženou pětku, když to hravě strčí do kapsy většinu ostatních žánrově spřízněných filmů. Snad jen ten vizuál mohl být krapet lepší, ale to je nepatrnost. (13.01.2016)

Hideo Goša odložil samuraje a roniny vzpírající se době a nadřazeným osobám a místo nich jsou tu... Jakuzáci vzpírající se době a nadřazeným osobám... Potud nic proti, ale ku příběhu propuštěného vězně, kterému nesedí změněný svět mafie, do kterého se vrátil se tenhle syžet cti moc nehodí, navíc když je rámovaný dost nevýraznou a nudou romantickou linkou. Jedinou zajímavou věcí jsou tak souboje doprovázené zajímavou hudbou (pokud se tedy neozývá naprosto nehodící se saxofon), ani jindy dobrá kamera není nijak výrazná, dokonce i vzhledem k tomu, že Gošovou slabinou je přechod na barevný film, jinde má totiž lepší záběry i v barvě. Navíc je délka zbytečně přehnaná, snést mi ji pomohl jen fakt, že jsem v průběhu sledování vychlemtal asi tři litry čaje a vysál jednu mandarinku. (08.03.2014)