Ja som Sam

Začnu negativy: kde film opravdu cíluje na typického amerického diváka, snaží se ždímat city, nebo naopak jenom rozesmívat; opravdu vytržené záběry z kontextu běhu života této jednostranné mince hozené divákovi s despectem do tváře. Pozitiva: když odhlédnete od této prvoplánové manipulace, tak ve filmu naleznete opravdu kvalitní herecké výkony, co tak příjemně hladí důvěru ve věrohodnost, Penn je pan Herec, Pfeiffer uvěříte její proměnu a fantastická Fanning získala za tuto roli ocenění v kategorii dětí. Rozhodně se zasmějete z plných plic a zároveň si připravte kapesníky... (27.11.2013)

Mám Seana Penna moc rád. Nebojí se jít do hodně vážných rolí totálně na plno. A většinou není chyba u něj, jako spíše u celého filmu. Třeba zrovna tento kousek s názvem Jmenuji se Sam vůbec není špatným filmem. Jenom s vážným tématem nezachází do krajností, nic nevysvětluje. Prostě Seana Penna hodil do role mentálně zaostalého, ten jede herecky o sto šest, ale to, co se děje kolem něj, to divák musí víceméně přehlížet. No a abych tu nechválil jenom Seana, tak musím říct, že i Dakota Fanning a Michelle Pfeiffer byly ve svých rolích výborné. Jen tam na dvě hodiny a 12 minut bylo na můj vkus moc soudů a také mi přišlo, že se to všechno ohledně sociálky začalo řešit až nějak moc pozdě. Vždyť pokud se byl Sam schopný postarat o své dítě do jeho osmi let, tak proč by to nedokázal i potom? (25.05.2016)

"Proč se tvůj táta chová jako retard ??" - "On je !!" Další Pennova zbytečná snaha pozdvihnout špatný film.. Jednomu se zdá opravdu velmi bolestivé sledovat tak skvostného herce, jak se trápí v kleci několika pomýlených gest a šklebů, čímž sice dává vyniknout malé Dakotě Fanning a tradičně jisté Michelle Pfeiffer, které se však rovněž nedokáží vymanit z tvůrčího sevření, když jim režisér Jessie Nelson opakovaně svou neschopností nasazuje nelsona.. Emocionálně v jistých pasážích nesmírně silný snímek, který však se zvlášť zde hloupoučkým beatlesáckým poselstvím, že vše, co člověk potřebuje, je láska, může náročnějšího diváka jen těžko uspokojit.. Velmi bizarní, byť i dík tématu a proměnlivosti emocionálního napojení na diváka v jistém smyslu zajímavá, plačka, při níž by si ostudu uřízli i větší machři.. (21.03.2016)

Vlezdoprdelková sračička plná archaických emocionálních gest a nevkusné mimiky, až jsem se lekl, že se jedná o tvorbu Rona Howarda na přelomu milénia. Nečekaně časový rámec sedí, jen tvůrce je jiný. Pořád ale platí to, že tak laciné a prvoplánovité ždímání emocí z diváka jentak někde neuvidíte a tak přehrávající Michelle Pfeiffer, neustále trhající hlavou a pohazující svým naducaným účesem, rovněž ne. I střihač si vzal dovču. Hrůza děs, zachraňuje to Sean Penn - tenhle typicky maskulinní herec v tak jemné a citlivé roli - klobouk dolů, jeho herecký rozptyl je úctyhodný. (23.10.2014)

Tak tohle fakt ne- S.Penn jako krystalicky čistý blb s věčně otevřenou hubou dává školení o lásce, D.Fanningová jako " mladá- stará" a navíc prudce inteligentní, (téměř) všechny vedlejší ženské postavy jsou hotové z chlapíka, který by jim ve skutečnosti po pár minutách neuvěřitelně lezl na nervy, těkavá kamera, občasný skokový střih, chladný (soudní) modrý filtr, písničky Beatles (kde je The Fool on the Hill, který se k tématu hodí nejvíc?). Víte, jak se jmenuje pokračování? Zahraj to znovu, Same. A film Jmenuji se Joe je nejspíš o tom dalším dementovi, kterými se Sam tak rád obklopuje. (03.02.2012)