La Belle Captive
The Beautiful Prisoner
Réžia:
Alain Robbe-GrilletScenár:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Henri AlekanHrajú:
Daniel Mesguich, Cyrielle Clair, Gabrielle Lazure, Daniel Emilfork, Arielle Dombasle, Michel Auclair, François Chaumette, Roland Dubillard, Gilles Arbona (viac)Obsahy(2)
Ačkoliv alkohol vypitý v tanečním klubu zrovna nezbystřil jeho smysly, Walter Raim stále ví, co je jeho povinnost. Když je uprostřed noci povolán svým šéfem (půvabná Cyrielle Clair) předat dopis pro hraběte Henryho z Korintu, okamžitě se vydává do akce. Cestou ho však zdrží zraněná polonahá žena, ležící uprostřed silnice s pouty na rukou. Právě s ní Walter před chvílí tančil v baru... (dopitak)
(viac)Recenzie (10)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Fuj to jsem si zase s Alainem Robbe - Grilletem naběhnul. Tyhle jeho surrealistická "díla" jdou absolutně mimo mě. Kdybych věděl, že jde o autora Successive Slidings of Pleasure vyhnul bych se obloukem. Už v životě nechci od tohoto režiséra nic vidět, pro někoho jde o umění, pro mě k uzoufání nesnasitelnou nudu! ()
Náročné sousto. Kamera a svícení za pět hvězd, děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jenom trochu linka mířila nějakým směrem, dám čtyři. ()
V hlavní roli obraz belgického surrealisty R. Magritta Belle captive. ()
Tradiční kritika Robbe-Grilleta: děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jen trochu linka mířila nějakým směrem. Pan režisér dělá, že je v tom něco víc, ale není. Linka skutečně nikam nemíří, protože se vždy obloukem navrací do výchozího bodu – pokud cykličnost formy, struktury a v posledku života nepřipustíme jako filmový cíl o sobě, tak sotva bude cílem pro nás jako diváka. Důležitější je, že linka na své cestě neprochází jen filmem, ale v autorově klasické extrémní intertextualitě a intermedialitě prochází kinematografií stejně jako malířstvím a literaturou, aby filmová diegeze nacházela význam mimo vlastní obzory – bez odkazů k tomuto filmovému zásvětí nebude příběh o revenantce snoubence hraběte Henriho de Corintha dávat smysl už vůbec žádný. Takřka každé vlastní jméno a příběhový fragment obsahuje nebo je modelován jako odkaz na jiné umělecké dílo nebo jinou Robbe-Grilletovu tvorbu. Avšak neznalost těchto odkazů vůbec nevadí, jelikož ani s jejich znalostí příběh smysl nedává o nic větší, neb cílem žádných surrealismů samozřejmě nikdy nebylo rekonstruovat konvenční smysl, ale objevovat smysl jiný… Může být náhoda pouhého anagramu, že „onirie“ snové struktury hrdinovy zkušenosti prochází skrze ironii, s níž jsou nám konvenčními formami voice-overu a flashbacku (postulujícími rekonstrukci minulých dějů) předkládány dekonstrukce prostoru a času postavy, z jejíhož snu se neprobudí ona sama ani divák? Není se totiž z čeho probudit… ()
Surrealistická hříčka s půvabnými ženami, jejich sny - a sny těch snících.... ()
Moc hezká lynčovina. Film, který opravdu není pro každého. ()
Režisér Alain Robbe-Grillet se nechal ve svém filmu inspirovat surrealistickými obrazy belgického malíře René Magrittea (1898 - 1967). Pro diváka je těžké chvílemi se ve filmu vyznat. Co platilo před chvílí, ja zanedlouho jinak. Hlavní postava Walter se setkává s lidmi a dodatečně se dozvídá, v jaké vztahu vlastně k nim je jeho existence. Nemohu říci, že bych byl nějak zvlášť unesen, ale surrealismus se mi líbí, takže proto jsem si film vyhledal a rád se podíval. ()
Svojím spôsobom je Alain Robbe-Grillet vlastne režisérom žánrových filmov. Ibaže má osvoj osobitý spôsob narácie a keď ho aplikuje na daný filmový žáner (či už je to gangsterka, alebo giallo), výsledok sa môže javiť ako experimentálny film. La Belle Captive je robbe-grilletovský film noir a taktiež aj jeden z jeho divácky viac prístupnejších filmov, keďže najviac exponovaný je práve motív záhady – ktorá so sebou nesie aj isté nadprirodzené javy (k tomu sa oplatí upozorniť na čierny vtípek, že špiritista býva na ulici Chemins des Mortes) – a jej riešenia, resp. pokusu o jej vyriešenie. Ako každý správny film noir, aj La Belle Captive má svojho detektíva s ostrým profilom, sivými kruhmi pod očami, klobúkom a béžovým baloniakom, ktorý je aj rozprávačom príbehu; ďalej má femme fatale – krásnu, záhadnú, blonďatú a samozrejme nepríjemného záporáka. Robbe-Grillet ale posúva latku trochu vyššie a zrejme v rámci odkazovania na americké noiry zo 40. a 50. rokov okato používa pri scénach jazdy autom či na motorke zadnú projekciu a niekedy zas upozorňuje na to, že celú scénu točil v ateliéroch. Čo sa týka mizanscény, ide prevažne o veľký počet odkazov na Magritta, ale postrehol som aj scény odkazujúce k Manetovi. ()
Jen za to mysteriózno, které se ale nijak nezhmotní, nepotvrdí ani nevyvrátí. To je taková škoda. Pan režisér dělá, že je to v tom něco víc ale není.Je to nuda, velká nuda, nedává to žádný smysl, surrealistická ztráta času. ()
Reklama