Mladí a slobodní

Vážení přátelé...jako tehdejší puberťák odkojení stylem Grunge, jsem o tomhle filmu samozřejmě dost slyšel, ale nějakým nepochpitelným řízením osudu jsem se s ním potkal až dnes...A musím říct, že mě docela zklamal. Je to opravdu víceméňe nuda - takové rockovější Beverly Hills. A ostatně - myslel jsem že té muziky tam bude taky víc. A nemyslím si, že bych hodnotil jinak, kdybych to viděl už tehdy... (01.06.2007)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

Narozdil od Kleopatry mě ta souvislost Singles - Samotáři napadla hned, jak jsem shlédla výše hodnocený film, samozřejmě až po Samotářích. Inspirace (nemyslím tím úplně kopírování) je zde podle mě úplně markantní, Ondříček si ani nedal moc práci s názvem filmu. Aktualizace: Po asi 3. shlédnutí musím ještě přehodnotit směrem nahoru. Především díky kapelám, jejichž hudba i představitelé se zde hojně vyskytují, to jsou prostě moje srdcovky, to nejde jinak. (31.03.2006)

kingik někdy v komentáři vystihne mé pocity z filmu lépe než já, u Singles je to přesně ten případ, kdy není moc co dodávat. Film na mě také působí jako slátanina o ničem, která chce být děsně pro mladé a strašně cool, pro mladé je a strašně cool pro některé asi taky, ale připadám si jako při sledování Áčka a cítím se trapně za sebe, že na takovou blblost vůbec koukám. Ale když jsou tam ty rockové kapely, progresivní, Pearl Jam, hudby je hodně a té se taky film dost týká, tak je to asi dobré, že jo (ironie). No, já z toho takový pocit neměl a film mě nudil od začátku do konce. (20.10.2016)

Mysli globálně, jednej lokálně ... Myslím, že tohle desetiletí bude o ekologii. Je film pro pamětníky s jedovatě lokalizovaným titulem Mládí a zvukem Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains, Mudhoney, Screaming Trees, Mother Love Bone a The Smashing Pumpkins ještě o něčem jiném? Moc ne. Ale to život na začátku devadesátek také nebyl. Co dalšího jeden potřeboval, když z rádia hrála Drown (na kterou jsem rád počkal do 1:29:33)? Maximálně flanelku. Hlavní hrdina vypadá a zní jako agent Cooper a zoufalecky nadhání ženskou s vizáží Stevena Tylera (šeredná Kyra Sedgwick). Bridget Fonda znervózňuje podobností s Kieranu Culkinovi... Kromě lásky k estetice grunge, vazbeného zmaru s příchutí heroinu, který ho charakterizoval, jde o trochu delší, umírněně sofistikovanější epizodu Melrose Place. Přimyslete několik triků od Woodyho Allena, bez vtipu a nadhledu ovšem, který by s amplifikovaným srdcebolem generace X neladil; ve Woodyho filmu by se frontman skupiny Citizen Dick s tváří Matta Dillona jistě jmenoval Xindl X... Přinejmenším pro někoho, komu kdysi při Smells Like Teen Spirit málem explodovala hlava, ale Cameron Crowe přichystal zážitek - tehdy magický, po sedmadvaceti (!) letech zvláštní, neboť upomínající, jak svět okolo, na rozdíl od nás, příšerně zestárl. A pomřel (Layne Staley, Chris Cornell, vkus...): Hele, moje nový hodinky Gortex s pamětí na dvacet čísel. Dnes je celý naplním! ... Bless you. (01.04.2018)