Atentát v Paríži

Nemám problém orientovať sa v politickej situácii šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov. Je mi známe aj meno a v hrubých rysoch aj príbeh Ben Barku. Boissetov  film je nabitý dobrými hercami, pozrel som si ho v čase, keď nie som ohrozovaný zaspávaním a napriek tomu nevidím najmenší dôvod na to, aby som mu dal viac ako tri hviezdičky. Vlastne ma potešil iba Morriconeho vklad do filmu, ktorý utlmil naivno-ľavicové ladenie príbehu. (03.06.2024)

Jak je někde vysoká politika, přidají se tajné služby. A když se tyto dvě ingredience smíchají, vznikne pěkné svinstvo. Pak o něčem takovém stačí napsat scénář, najít špičkové herce, přizvat skladatele, který by udělal atmosféru i ze záběru na tmu, a máte šanci, že stvoříte výborný politický thriller. Poněkud smutné je, jak snímek odráží realitu, takže téměř všechny postavy jsou slizcí darebáci. Čestnou výjimku tvoří pouze Volonté v roli Sadiela. Trintignant je velmi dobrý v nezvyklé záporné roli. Směšně a zároveň smutně působí policisté zpytující svědomí nad uzeným se zelím. (24.07.2011)

Dokonalý politicko špionážní thriller, ve kterém nemůžete nikomu věřit ani nos mezi očima. Zatímco se Trintignant nechal postupně zmanipulovat do role prostředníka, organizujícího vystoupení bývalého marockého ministra Sadiela a přítele v televizní debatě v Paříži, začnou tajné služby a temné osoby v zákulisí, připravovat úplně jiné plány. Film nekompromisně ukazuje prorůstání zločinu do všech sfér státu (politiky, policie, médií...), kdy už se smazává rozdíl mezi tajnými službami a nájemnými vrahy a politika slouží jen jako nástroj pro ukojení osobních mocichtivých ambicí. Závěrečná scéna, kdy je bezejmenná rakev na jakémsi opuštěném spuštěna do jámy a pouze kmitající ruce neznámých osob ji zasypávají hlínou, je opravdu mrazivá. K tomu je film pozoruhodný vysokou koncentrací vynikajících francouzských herců sedmdesátých let (Trintignant, Volonté, Piccoli, Noiret, Bouquet, Cremer, Périer, Bouise, Seberg) a přesně dávkovanou, neklidnou a skličující hudnou Ennia Morriconeho. Tohle už se dneska netočí... (12.01.2014)

Pokiaľ nepoznáte podrobnejšie politickú situáciu koncom 60. a začiatkom 70. rokov v Európe (na blízkom východe, Alžírsku), prípadne ešte skôr, tak sa to za a) z prvej polovice snímky dozviete, alebo za b) budete mať v tom ešte väčší chaos. Prvá polovica nás vlastne iba pripravuje na tú druhú, filmovú, kde sa "konečne" začne diať niečo filmové. Asi by som si pre plné docenenie filmu prvú polovicu mal ešte raz pozrieť, ale nakoniec je zápletka jednoduchá. Pozadie už nie. Pokiaľ vám nestačí, že politikom nejde pri plánovaní zločinov o vyššie dobro ľudstva, ale iba o vlastný prospech. Čo je taká pravda, že je nakoniec jedno, kto s kým a proti komu. Film, kde nás Volonté presvedčí, že je kladný hrdina a Noiret naopak záporný, nemôže byť zlý. 70% (15.07.2015)

Ach, poctivé francouzské politické napínání trpělivosti diváka, to už tu dlouho nebylo. A už vůbec ne s tak vyšperkovaným obsazením. Dnes, kdy se bipolarita světa už zdá dlouho zapomenuta (ačkoliv se možná rodí nová), působí příběh o nebezpečnosti Mehdiho Ben Barky, ehm, pardon, Sadiela, a nutnosti jeho odstranění, skoro neuvěřitelně. Více než uvěřitelně naopak působí všechny ty zastírací manévry, kterým nasazuje korunu excelentní Philippe Noiret v dialogu "vlastence a ochránce svobodného tisku" s vrcholným představitelem francouzské moci na téma politováníhodného incidentu, s nímž nemají oficiální místa vůbec, ale vůbec nic společného. Kdo vydrží až do konce, bude odměněn vpravdě nečekaným závěrem. A to by už asi stačilo. Neodpustím si jen drobné rýpnutí do tvůrců, že kdyby byl de Gaulle naživu, tohle by si natočit nedovolili. 80% (15.07.2015)