Nekonečná služba skupiny policajtov, určenej na zásah proti civilistom demonštrujúcim v roku 1997 v uliciach Belehradu proti Miloševičovmu režimu. V malom nevykúrenom autobuse sa podľa pokynov presúvajú z miesta na miesto a popri demonštrantoch musia riešiť i svoje osobné problémy. Film ocenený hlavnou cenu na MFF v Montreale 2003.
(oficiálny text distribútora)
Nekonečná služba skupiny policajtov, určenej na zásah proti civilistom demonštrujúcim v roku 1997 v uliciach Belehradu proti Miloševičovmu režimu. V malom nevykúrenom autobuse sa podľa pokynov presúvajú z miesta na miesto a popri demonštrantoch musia riešiť i svoje osobné problémy. Film ocenený hlavnou cenu na MFF v Montreale 2003.
(oficiálny text distribútora)
(viac)
Velikonoce 1997. Již čtvrtým měsícem probíhají v Bělehradě protesty proti Slobodanovi Miloševićovi. Mezi jednotkami policie bránícími demonstrantům v průchodu městem je i skupina šesti policistů, přesouvajících se v mikrobusu podle rozkazů z vysílačky po ulicích. Únava, stres i osobní problémy stupňují jejich agresivitu vůči demonstrantům i vůči sobě navzájem.
Koncem listopadu 1996 proběhly v Srbsku komunální volby. V největších městech Srbska v nich zvítězila opoziční koalice Zajedno (Společně), ale vládnoucí režim Slobodana Miloševiće odmítl výsledky voleb uznat. Pro Miloševiće, který ještě 3. listopadu vyhrál parlamentní volby, to byla první prohra, která ukázala, že nedávno sjednocená opozice jej může porazit. Tyto události odstartovaly v Bělehradě masivní protesty, kterých se účastnilo někdy i 300 000 demonstrantů. Přestože se po dvou měsících podařilo docílit uznání výsledků voleb a opozice získala pod svou správu 6 velkých měst včetně Bělehradu, protirežimní demonstrace pokračovaly dále.
Děj filmu Kordón se odehrává během čtyřiadvaceti hodin těsně před Velikonocemi 1997. Policie již několik dnů brání demonstrantům v průchodu centrem města. Také jednotka složená z šesti policistů se v malém policejním autobusu přesouvá po městě podle rozkazů z vysílačky a zasahuje proti demonstrantům na různých místech. Po nepřetržité několikadenní službě je již vidět jejich únava. Stres, protichůdné rozkazy, rozdílné povahy i názory členů týmu stupňují jejich podrážděnost, která se mění v agresivitu namířenou jak vůči demonstrantům, tak vůči sobě navzájem. Situaci gradují i různé osobní problémy, které jednotlivé policisty během neúměrně dlouhé služby dostihují. Morálku ve skupině se snaží udržet velitel, který asi jako jediný věří, že hájí správnou věc. Postupem času je ale jasné, že i on ztrácí nad situací kontrolu…
Goran Marković filmem Kordon navázal na svůj dokument Poludeli ljudi (1997), kterým zdokumentoval atmosféru tehdejších protirežimních protestů. Díky práci na tomto dokumentu měl k dispozici velké množství autentických záběrů z tehdejších demonstrací. Právě jejich hojné využití a velmi umné prostříhání s hranými scénami, které jsou od reálných záběrů k nerozeznání, dělá z filmu Kordón svého druhu výjimečné dílo.
(dzira)