Réžia:
Milan MuchnaKamera:
Josef HanušHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Václav Kopta, Marek Vašut, Jana Vychodilová, Dita Kaplanová, Jiří Wohanka, Jana Eichlerová, Broněk Černý, Bronislav Poloczek, Eliška Sirová, Jiří Sedláček (viac)Obsahy(1)
Povídkový snímek líčí ve čtyřech krátkých, bohužel nepříliš nápaditých, námětově stereotypních příbězích osudy vojáků. Často prozrazují silný výchovný akcent: jednou vypráví, jak přátelské pouto vznikne mezi mazákem a nováčkem, kteří společně cestují pro opravený tank, jindy se sblíží vojáci a studenti na společné bramborové brigádě. Nechybí ani melodramatická linka, která upozorňuje na osobní oběti, které život v zeleném vyžaduje, třeba když se důstojníkovi rozpadne manželství poté, co je přeložen do vzdálené posádky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Filmy s vojenskou tématikou mám docela rád. Ovšem tento povídkový film je mimořádně slabý. Jednotlivé příběhy jsou naivně prosté. Kamera ani herecké výkony za moc nestojí. Nebojím se říct, že sledování tohoto filmu je ztrátou 88 minut. Nezachrání to ani takové herečky jako Milada Ježková nebo Dita Kaplanová. Obě se totiž ve filmu prakticky jen mihnou. Dokonce nezazářil ani Václav Kopta, který byl tak skvělý ve filmu SNĚŽENKY A MACHŘI. ()
Mne se to libilo. Temi naivnimi dialogy jsem se bavil a ono mirove poslani tohoto, pro me dosud neznameho filmu bylo ve finale mile. Usmevne "drama", ktere ukazuje priority vojaku v zakladni vojenske sluzbe nebo tuzby dospivajicich studentek. Dnes uz se da tento snimek povazovat za film pro pametniky:-). Zajimave herecke obsazeni. ()
Výmluvný normalizační produkt nepochybně určený především kasárenským biografům, jak to napovídá klíčové téma – neukojené tělo vojínovo čelící řádu, znetvořenému jazyku a popkultuře. Usouvztažnění příslušných tělesných nesnází s obětí míru a se stálou hrozbou Západu (zhmotněnou rozhlasovou zpravodajskou relací o cvičení vojsk Severoatlantického paktu) pak ospravedlňuje jakékoliv tuhnutí páchnoucích stojatých vod, zaměňovaných až do Listopadu se Životem. Znesvěcení zelené barvy. ()
Tenhle povídkový film si v kontextu doby kladl za cíl hlavně pobavit. Hledat v něm něco víc by byla asi marná činnost. Já si připomenul, když jsem dospíval, jak jsem byl taky s holkami na bramborové brigádě. Film byl natočený v polovině osmdesátých let, a škoda jen, že režisér nenatočil víc podobných, či lepších filmů. ()
Keby ty raketa neboli... čs lidově-demokratická armáda byla dobrá na hledání ztracených dětí. Úsměvné a usměvně naivní povídky odděl(a)ené střelbou snad ze všeho, co mohlo před kamerou vypadat moderně. Podobné masové vojenské akce jsme viděli snad jenom v Copak je to za vojáka. Film je samozřejmě poznamenaný bezskrupulózní propagandou, ale našince jistě potěší mnoho známých mladých tváří (v čem jste kdy viděli Broňka Černého anebo ještě štíhlého Václava Koptu?). Dejdar měl sakra pech, za to Janek slízl smetanu (taky kuriózní obsazení). ()
Reklama