Tunes of Glory
Scenár:
James KennawayKamera:
Arthur IbbetsonHudba:
Malcolm ArnoldHrajú:
Alec Guinness, John Mills, Dennis Price, Susannah York, Gordon Jackson, Peter McEnery, Andrew Keir, Mark Burns, Percy Herbert, Allan Cuthbertson (viac)Obsahy(1)
Je voják duší i tělem a nikdy by nemohl být ničím jiným. Začínal od píky, stupínek po stupínku stoupal výš a každé povýšení si musel poctivě zasloužit. Za války statečně vedl své jednotky k vítězství v bitvě u El Alameinu, a teď může konečně spočinout na pomyslných vavřínech. Major Jock Sinclair, samorostlý, obhroublý chlap, toho času velitel pluku, sídlícího v kasárnách na skotské Vysočině. Lépe řečeno zastupující velitel. Neboť mírové doby kladou na armádu o poznání jiné požadavky, než doby válečné. Pořádek, disciplina, striktní dodržování předpisů - to všechno jsou věci, jejichž význam sice major Sinclair nezpochybňuje, ale také nepřeceňuje. Proto sem teď přichází plukovník Barrow, aby pluku s více než dvousetletou tradicí vrátil jeho bývalou, dnes už malounko zašlou a vybledlou slávu. Má k tomu všechny předpoklady, a konec konců, vrací se tak trochu domů. Neboť slávu tohohle pluku zakládal už jeho dědeček. Vzdělaný, inteligentní, zjemnělý muž, pro něhož válka neznamenala vítězné tažení, ale hrůzy zajateckého tábora. Ti dva muži nemohou být odlišnější. A z jejich střetnutí nemůže vzejít nic dobrého. Předlohou filmu byl první a nejslavnější román Jamese Kennawaye (1928-1968), který je zároveň i autorem scénáře. (Byl za něj mimochodem nominován na Oscara.) Snímek, který někteří britští kritici a režiséři - mj. například i Alfred Hitchcock - považovali za vůbec nejlepší kdy natočený film, stojí a padá s výkonem dvou jeho protagonistů, Aleca Guinnesse a Johna Millse v rolích Sinclaira a Barrowa. Skvělí jsou oba, kvality Johna Millse byly navíc potvrzeny Volpiho pohárem pro nejlepšího herce, který Mills za svůj výkon získal na MFF v Benátkách v roce 1960. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
Psychopatologicka drama z vojenskeho prostredia, ktora je pravom v cervenej farbe. Odohrava sa to po druhej svetovej vojne, kedy platia ine podmienky pre vojakov vo vojne a ine cez mierove casy. Vojna, to nie su len generalne staby, mapy, a presuny vojenskych jednotiek, a to pekne ukazuje tento film : 72 % ()
Aha. Takže filmy z vojenského prostředí nemusí být plné umírání nebo vulgarit... Rozporuplné a složitě vykreslované postavy skotských důstojníků mají stále co řešit. A řeší to hodně svérázně. Asi po hodině jsem byl přesvědčen, že je to jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, ale ke konci se to vážně trochu vleklo. ()
Tichý, ale drsný boj mezi zasloužilým a zkušeným velitelem a jeho nově příchozím nadřízeným, který se snaží o vzkříšení tradic u oblíbeného dudáckého pluku. Bohužel první kontaktní rozhodnutí, které nový velitel učiní, je chybné a on se rozhodne pro to nejhorší řešení. Zajímavostí je, že se ve filmu objeví herec, který následně ztvárnil oblíbeného mjr.Cowleye v Profesionálech. Silnější 3. ()
Vojenské drama o mužích, kteří bojují tichou psychologickou válku skrze pluk o své dominantní postavení. Alec Guinness ve velmi nepříjemné roli, kterou už ikonický plakát skvěle vystihuje, proti psychologicky nevyrovnanému a historií svého rodu zatíženému Johnu Millsovi. na celých 106 minut se ve filmu nestane nic příliš zásadního snad kromě závěru, což je trochu škoda. Dlouhé čekání na vykreslení povahy a způsobů nového plukovníka je vystřídáno lítostivou hrou nad zlomovým činem. Melodie slávy až příliš sází na dva skvělé herce v hlavních rolích a jejich silné postavy, kterým je dáván pochopitelně velký prostor. Tato snaha je možná až trochu ke škodě, protože postava Aleca Guinnesse je pro mě jako diváka až nepříjemná a osobně jsem jí nic dobrého nepřál. Kromě zkrácení by určitě filmu pomohlo trochu lepší tempo, které je až příliš pomalé. ()
Začiatok skvelý - konfrontujú sa dve úplne odlišné štýly riadenia základne a značný priestor dostáva aj vkusný britský humor. Dve britské herecké veličiny - Mills a Guinness - predvádzajú veľké divadlo, aj keď by som si ich rád predstavil v opačných úlohách, teda prísny Guinness a pôžitkársky a hlučný Mills. Po inkriminovanej facke podriadenému vojakovi však príbeh začína prešľapovať na mieste. A so záverom sa film pokašlal. Nie celkom som pochopil ten veľký humbuk okolo chystaného vojenského súdu kvôli jednej facke a už vôbec nie tragický záver, ktorý vzišiel len z toho, že veliteľ si myslel, že je to jeho rozhodnutie. Úplný záver s pomätením mysle druhého veliteľa je opäť veľmi nelogický a nevierohodný. Nad vodou tak držia film hlavne skvelé herecké výkony. ()
Galéria (10)
Fotka © United Artists Corporation
Reklama