Zlomené kvety

Zlomené květiny jsou plné sentimentu a nostalgie, ale nenacházím v nich emoce a cokoliv zvláštního a zajímavého. Příběhy jsou bizardní, občas dokonce o ničem , ale jen dva faktory pro mě film zachraňují. Bill Murray (ano je bůh;)) a Alexis Dziena. První jméno je všem známé a jeho umění drželo většinu času film na hranici koukatelnosti a zábavnosti. Druhé jméno je vcelku neznámá dívenka, kterou seriálový fandové znají z malé role v seriálu Invasion. Tentokrát si zahrála malou roličku Lolity, v které je nahá, ukazuje krásné tělo a každý muž musí litovat, že si na ní nezkusil Jim Jarmusch podobnou "úchylárnu" jako Michael Bay s Megan Fox v Transformerech (ano, všichni teď známe každý milimetr viditelného těla této krásné divy...). Tito dva jsou jediné květiny, kterých mezi ostatními zlomenými lituji. Možná jde o snímek plný poetiky pro správně naladěné jedince, kteří se chtějí utápět v růžové, ale pro mě osobně nenabídl nic nového z ohraného schématu a nedokázal dodat ani potřebné emoce. Jen drobnost na závěr, nejsem fanoušek Jima Jarmusche. Vím, měl jsem to napsat na začátek a nemuseli jste to číst... :) (30.12.2008)

Růžové psaníčko je v tomto filmu klíč na cestu do minulosti a za sebepoznáním . Cestovat nebude nikdo jiný než Bill Murray , jehož herecký výkon je vynikající i když "jen" sedí, stojí,má to v očích prostě. Krásná dramatická komedie .Další geniální příběh , tahle komedie nemůže mít před názvem slůvko hořká protože mě moc chutnala!! (24.06.2006)

Teskná road movie s jedním geniálním a velmi osobním momentem, slušným počtem vtipných situací a lehce se pošklebujícím závěrem. Ten je narozdíl od zbytku snímku dosti nepředvídatelný a jediným režisérovým štěstím je, že osamělému poutníkovi nenadělil do vínku, byť jen o jednu, přítelkyni navíc. Epizodní putování plné rozkošných momentů (žárlivá lesbická sekretářka, perleťový telefon) tak naštěstí ztrácí lesk a spád až těsně před koncem, mj. i díky výtečnému obsazení. (04.01.2006)

Film, jehož příběh by se dal pohodlně odvyprávět za půl hodiny. Otázka tedy je, proč se ho veliký Jarmush rozhodl prodloužit minutovými záběry na nehybně sedícího Murrayho, neobvykle dlouhými "linky" spojující jednotlivé epizody (tím myslím hlavně Donovi cesty autem), když tohle všechno mohl bez mrknutí oka vystřihnout. Odpověď je nasnadě. Jak poznamenala Faye: "Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas." Já dodávám "nudně", což je hodně důležité slovo v případě stárnoucího Don Juacha, který celé dny proleží před televizí a jen občas se zvedne, aby vlastně o ničem poplkal se svým etiopským sousedem, Winstonem, který je jeho pravým opakem. Je vhodné varovat potenciální diváky, že oproti Zlomeným květinám působí tempo Mrtvého muže jako Bayův akční film... I když já nazývám nejnovější Jarmushův kus komorním filmem, věřím, že se hlavně mezi ortodoxními příznivci akce najde spousta těch, kteří ho označí za nudný. Tak si vyberte. Každopádně, máte jistotu Billa Murrayho... 70% (02.02.2007)

Vadilo mu trochu utahané tempo (jiní režiséři nemusí pocit osamělosti dokazovat minutu trvajícím závěrem na nehybného herce), ale jinak je to fajn nezávislý film s Billem Murrayem, který toho tolik řekne, aniž by musel zahrát jediné gesto, a kterému to nekazí ani herečky, které opravdu nemusím (Sharon, Jessica). (07.11.2005)