Modesty Blaise
Modesty Blaise
Réžia:
Joseph LoseyScenár:
Evan JonesHudba:
John DankworthHrajú:
Monica Vitti, Terence Stamp, Dirk Bogarde, Harry Andrews, Michael Craig, Clive Revill, Alexander Knox, Rossella Falk, Scilla Gabel, Tina Aumont (viac)Obsahy(1)
Velká Británie hodlá zaplatit diamanty v hodnotě padesáti tisíc liber šejkovi ze země Středního východu za koncesi k těžbě nafty. Tajná služba získá informace o tom, že se diamantů chce zmocnit arcilotr Gabriel Fothergill. Šéf tajné služby Sir Gerald Tarrant se proto obrátí na sexy agentku Modesty Blaise, která už měla s tímto zločincem co do činění, a pověří ji úkolem zásilku diamantů ochránit. Modesty není obyčejná agentka. Je totiž obdařena schopností pouhým lusknutím prstů měnit nejen barvu vlasů a účes, ale také oblečení, většinou poněkud excentrické, což jí závidí nejen módní svět, ale také špionážní kruhy. Kromě toho je ovšem také nesmírně chytrá, takže jí nedá moc práce odhalit, že je pouze návnadou v léčce, jejímž cílem je dopadnout Gabriela, o němž se domnívala, že je mrtvý. Jenže ďábelský Gabriel je živý až příliš a se svou bandou sadistických zločinců je Blaise a diamantům v patách. Podaří se mu dokonce Blaise zajmout a uvěznit na svém ostrově. Pak nutí jejího parťáka a milence Willieho Garvina, aby diamanty ukradl. Blaise se však záhy podaří uprchnout v přestrojení za mnicha a s pomocí Garvina a několika dalších přátel hodlá splnit úkol, doručit diamanty do cíle a přechytračit nejen všechny padouchy v čele s Gabrielem a jeho ženou, ale také tajnou službu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (6)
ocenenia : MFF Cannes 1966 - Nominácia na 1. cenu ()
Čistokrevný vysoko rozpočtový eurospy z britské produkce – některé z těchto slov by neměly být ve stejné větě a Modesty Blaise je toho důkazem. Zápletka je jednoduchá a časem se jaksi vytratí, to by asi u tohoto žánru nevadilo, protože tenhle film je festival popartu a děj není moc důležitý. Sama hrdinka vyráží dech svým šatníkem a je ohromně úžasná, ačkoli má problém se sama dostat ze šlamastyk do kterých padá. Její parťák zase mluví cockneysky tak, že občas je složité mu rozumět. Ale všechny je zastiňuje padouch – Gabriel strčí do kapsy snad všechny jemu podobné, protože sice nemá doupě v sopce, zato místo bezduchých minionů má kolem sebe bandu barvitých charakterů, které si nejde nezapamatovat. A ten jeho hyperpřestajlovaný dům! Britští agenti a arabští šejci už jen dokreslují kolorit, ke kterému patří i zástup jedinečných gangsterů, kteří se příběhem jen sem tam mihnou. K tomu přičtěme záplavu větších a menších detailů (obsah knihovny, plakáty na ulicích atp.), drobné odkazy na komiksy, a dokonce i knížku (vyšla také v češtině!) a neustálou palbu gagů, nebo snahu o neustálou palbu gagů. Nechybí ani parodické momenty (nebo snaha o parodické momenty), hrdinové si občas dokonce spolu zazpívají. A tady už pro mě nastává problém – ten film by mohl být, chtěl být, měl být, pětihvězdičkový, ale je tam toho prostě už strašně moc. Modesty Blaise je pro mě neskutečně nádherné dílo, jenže i po skvělém muzeu nevydržíte chodit věčně, časem vás rozbolí nohy. A tak je to i s Modesty Blaise. ()
Reziser Joseph Losey /Vlak s mlekem zde jiz nestoji, Tajny Obrad/ natocil sympaticky, vyborne odsypajuci film tak trochu zo spionazneho prostredia. Vyborne kulisy, namakane dialogy a genialna Monica Vitti ako sexy agentka Modesty Blaise. A vyuziva aj inteligenciu, nielen sexepil. Bogardeho /Sluha, Victim/ som tu tiez videl, a doteraz ho nemam rad. Dalej som si vsimol Terence Stampa /Teorema 1968/ - a zvysok hercov som potom uz nepoznal. Tempo filmu je ale vyborne, nuda prakticky nehrozi., jedna perfektna scena vedla druhej a hlavne sa Blaise snazi prechytracit ostatnych. Nepravom zabudnuty film, a rozhodne vyborna podivana : 88 % ()
Svůdná Monica Vitti, skvělý Dirk Bogarde a jeho parádní hrad (kdo by nechtěl žít na takovém místě u moře?). Jinak je to ale neuvěřitelná ptákovina, jíž nezachrání ani vřazení mezi v té době tak populární a časté béčkové parodie na bondovská dobrodružství. Jednoduše proto, že ze scénáře a některých nápadů tvůrců by si jeden vytrhal vlasy. Proč třeba Modesty a Garvin v autě zpívají, Gabriel si na konci sundá paruku a policajti se celou dobu chovají jako komparsisti, které nikdo neseznámil s dějem? Co má znamenat ten Bogardův manýrismus, korunovaný vizuální "peckou" v podobě věžní šatlavy? Pro tyhle dvě ztracené hodiny mám jen pohrdání. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Reklama