Réžia:
Hideo GošaHudba:
Masaru SatóObsahy(1)
Životné osudy manželky obchodníka s gejšami, ktorá sa vzbúri proti zakoreneným tradíciám a zvykom a usiluje sa o to, aby o svojom osude mohla rozhodnúť sama. (dyfur)
Recenzie (3)
Česky VESLO. Film lze nalézt pod názvem LA PROIE DE L'HOMME. Raritní komentář: https://windowsonworlds.com/2017/07/13/oar-%e6%ab%82-hideo-gosha-1985/ ()
Dost možná nejlepší snímek pozdní Goshovy vývojové etapy, kdy se zaměřoval na disfunkčnost komunikace mezi mužem a ženou. Tentokrát nezvolil prostředí placeného sexu, jde spíše o rodinnou ságu (pravda - Ken Ogata se, jako otec rodiny, živí lichvou a následným odkupem a prodejem dcer dlužníků právě pro práci gejš) zachycující relativně dlouhé období. O natáčení režisér vysloveně stál, jednalo se o téma pro něj značně osobní, podle vynikající předlohy. Kolidování mužského pojetí úspěchu a ženského pojetí rodiny je vystiženo téměř dokonale, Gosha sám s ním měl bohatou zkušenost. V případě tohoto snímku je kritický hlavně k mužům (rozuměj "sebekritický"), jejichž negativní rysy poněkud akcentuje, naopak k ženám je poměrně milosrdný a zdůrazňuje spíš jejich úděl matky - vzhledem k tomu, že je Gosha muž;), kvituji tento přístup s povděkem jakožto "gentlemanský" a postavený na osobním poznání (není nic horšího, než nabubřelá mužská pojednání na téma "ženy jsou takové a takové"). ()
Několik desetiletí (počínaje rokem 1914) v japonské "tiché domácnosti", kde ona by chtěla, aby on na ní bral ohledy a nebyla pouze v koutě klečící úslužnou manželkou z rozumu. A on by to možná ve skrytu duše chtěl také, ale buduje pro rodinu (jak jinak) impérium, které by ona chtěla, aby stavěl na jiných počestnějších základech. On však nesmí ztratit navenek tvář a její vzdorovitost nemůže tolerovat... K tomu propletenec osudů jejich (ne)vlastních dětí, zaměstnanců, sousedů a to vše na pozadí velkého hladomoru, vzestupu venkova, půtek jakuzáckých klanů apod. Pokud vám to na tvůrce Gošova formátu připadá jako příliš melodramatická historická telenovelová freska, tak budete mít pravdu. Ovšem díky tradičně příkladné charakterové drobnokresbě a nahlédnutí na běžný život v dané historické etapě je to povýšeno na "velký román" (ostatně je to na základě románu a je to poznat). Ona tichá domácnost není důsledkem hádek či zvýšených hlasů, ale naopak odvrácených pohledů a nevyřčeného. Silné, působivé, nadčasové, ale přeci jen to stojí ve stínu mnoha jiných Gošových snímků. Především kvůli tomu, že dějových linií a osudů postav kolem ústředního manželského páru je příliš. Ne všem se tak dostává potřebného prostoru (v polovině to kupříkladu vypadá, že se to překlopí v plnohodnotnou jakuzárnu, aby se od toho záhy zcela upustilo), mnohé vyznívá do ztracena či (i díky skokům ve vyprávění o celé dekády) působí nepatřičně zkratkovitě. V tomto ohledu to chtělo do předlohy (předpokládám, že v ní to problém nebude) tnout více, na postavy i celé linie se vykašlat, a jít pouze na dřeň ústředního nosného manželského pnutí. ()
Galéria (20)
Fotka © Wild Side
Reklama