Večer u Bielej grófky

Ples aristokracie a náhle střih a nová realita v jiné zemi, kdy hraběnka tentokrát tančí po barech a vydělává tím na nuzné živobytí své „vznešené“ rodině „Netrap se, matko. Bůh ji potrestá.“ A slepý muž, který vsadil všechno na jednoho koně, protože našel to nejdůležitější do svého vysněného podniku...ji ! Muž s bolestí v srdci, protože nemohl dodržet slib, který dal své dceři a hrdá žena, která s pokorou a důstojností přijímá své nynější postavení. Křehký vztah lidí ke kterým osud nebyl fér. Vztah na jehož počátku stála náhoda, potom důvěra, přátelství. Pro mě za 4*, zřejmě mě film zastihnul ve velmi sentimentální náladě. (03.09.2006)

Příběh ruské hraběnky a slepého amerického diplomata začíná v roce 1936 v Šanghaji. Ona se snaží uživit rodinu, která jí za to pohrdá, on sní o úžasném vlastním baru. Náhodou se potkají v podniku, kde ona pracuje a okamžitě ho zaujme, protože představuje přesně tu eleganci, důstojnost a krásu, kterou on chce pro svůj podnik. A pak zemi napadnou Japonci. Zajímavý film o křehkém vztahu a opatrném sbližování dvou osudem poznamenaných lidí, o opravdovém přátelství, o přetvářce, o falešné důstojnosti a o hrdosti. 3,5* (17.08.2006)

Neznám podrobnou politickou situaci mezi Ruskem a Čínou na počátku 20.století - tudíž to mi trochu stále unikalo - ale po určité době mi to bylo vcelku jedno. Film pro mě vedla Natasha Richardson, která ho pohltila úplně celý. Ralph Fiennes pro mě byl daný úplně stranou. Richardson je okouzlující a její "ochota" pomoci rodině - i když za jakou cenu, a hlavně když je za to považována za vyvrhela, to je pro mě v daném filmu stěžejní. Dobové kostýmy a interiéry jsou krásné a bar, který je vybudován je vytvořením snu muže, který to ani neuvidí...Příběh o lásce, slepé lásce a zájmu u mě dost uspěl. (23.08.2014)

Trochu cynický a lhostejný politik, pro něhož je politka ničím a snem je otevřít si vlastní bar, podnik, v němž je hlavní hvězdou bývalá ruská aristokratka. Sentimentální vzpomínky na pohaslou slávu ruského dvora a pád do bídy Šanghaje - trochu moc na mě tlačí, abych se rozlítostnila - dobře, možná se jim to daří. Ale ten konec, jako z červené knihovny je už trochu moc. Příjemná podívaná, ale tak nějak bez jiskry. (10.09.2007)

Kouzelná exotičnost a dobová atmosféra nočních klubů Šanghaje roku 1936 vyzněla velmi dobře. V této souvislosti lze ovšem také zmínit podmanivou hudbu, která je zde trefou do černého. Pří vší úctě k autoru Kazuo Ishigura literární předlohy každému rychle docvakne, že není ničím výjimečná. O podobných vztazích byla natočena kvanta filmů a napsány spousty knih. Plameny lásky tu jsou jako iluze o princi na bílém koni. Skvělej týpek Ralph Fiennes se objevil na scéně a zchudlé ruské aristokratce se láskou podlomila kolena. Prostě taková vděčná filmová suprovka. Pak, že princové na bílých koních neexistují. Tak teď už ale vážně. Film se vyznačuje příjemnou kulisou Šanghaje, krásnými kostýmy a to jsou ty lepší klady tohoto příběhu. (30.12.2010)