Vražda v Ostrovní ulici

Tato kriminálka starých časů není špatná. Má svůj zločin, svého zoufalého hlavního podezřelého, mnoho nejasností a záhad a konečné překvapivé rozuzlení. Jen ta celková atmosféra nepůsobí zcela uceleně ve svém dopadu a působnosti na diváka. Osoby a pohnutky jsou postupem času poodhalovány postupně vrstvu po vrstvě. Příběh má svého osvíceného průvodce v postavě policejního detektiva Klubíčka (příjemný Jindřich Plachta), laskavého a důvtipného vyšetřovatele krvavého zločinu. Je vlídný a přívětivý a s úsměvem ve tváři zasazuje své překvapivé rány viníkům. Důležité mužské postavy: manžel oběti a zoufalý hlavní podezřelý zločinu s jasným motivem Zachar (sympatický Theodor Pištěk), manipulativní rodinný přítel se stínem minulosti Friedmann (zajímavý Zvonimir Rogoz) a nezodpovědný mladík z bohaté rodiny s náhlým problémem Vláďa Baroch (Miroslav Svoboda). Ženské postavy: domovnice místa zločinu v pokušení (Ella Nollová), vystrašená Friedmannova bývalá žena (Jarmila Lhotová) a vypočítavá milenka několika mužů Irma (Ljuba Hermanová). Z dalších rolí: nadšený amatérský vyšetřovatel a popletený reportér Maurin (sympatický Emanuel Trojan) a přísný vyšetřující komisař (Vladimír Marek). A i když to není strhující podívaná, tak to je stále příjemná zábava v žánru inteligentního kriminálního filmu, kde je spravedlnost laskavá a přesto vítězící při odhalování viníků krvavých zločinů. A vše je i s hravým nadhledem, kde se otevírá náruč pochopení, aby šibalsky sevřela svoji vykonávanou spravedlnost. (22.08.2016)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)

Krimi jak oči, jednou z prvotín vôbec. Až sa mi nechcelo veriť, že Plachta a spol. nehrajú v komédii. Tento pocit ma prešiel asi v pólke, kedy to začalo byť až príliš hravé a po celý čas (dosť nevhodne) vyhráva veselá hudba, čo kazí dojem a nekorešponduje s obsahom vyšetrovanej vraždy. Do toho si pripočítajte šum staroty + dobový akcent hlavných aktérov, za čo film dnes už samozrejme nemôže. No, nič sa nedeje. Renoirova Fena je však podstatne kvalitnejšia. (26.05.2015)

I když člověk odhlédne od toho, že filmaři se teprve učili s novým formátem, že neustále hraje v podkresu otravná a kolovrátková hudba, která bourá spolehlivě jakýkoliv pokus o napětí, i tak mi přijde scénář poněkud zmatený. Např. bez přečtení knihy divák netuší, proč se Klubíčko a novinář spolu vůbec scházejí, proč Klubíčko navenek nosí oblek a doma baret, a také později spousta nových směrů ve vyšetřování začne být podávána poněkud chaoticky a ne zrovna přehledně. Doposud důsledně budovaná kontinuita je najednou také fuč. Film zaujme snad jedině pokusy o můstky mezi záběry typu šálek - šálek, šála - šála, koberec - sníh na zemi apod. A ano, herecké výkony mnoha postav jsou skutečně teatrální, někdy až amatérské. (01.01.2013)

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů. (18.08.2017)