明日の記憶
Memories of Tomorrow
Obsahy(1)
Hlavní postava Masayuki (Watanabe Ken) je padesátník, jehož život by se dal hodnotit jako velmi úspěšný. Zastává pozici vedoucího managera ve významné marketingové agentuře, kde právě jeho pracovní skupina dostala nabídku na velmi lukrativní projekt. V soukromém životě je také spokojen, má velmi oddanou a milující manželku a jeho dcera se za krátkou chvíli bude vdávat. Jenže jak to tak bývá, štěstí je ošemetná věc. Masayuki začíná podivně zapomínat. Cestu do práce, místo v jídelně, kde sedí jeho spolupracovníci, nebo kudy jet za dcerou. Jeho žena Emiko (Haguchi Kanako) mu navrhne, aby zašel na vyšetření k doktorovi. Testy prokážou, že trpí ranou fází Alzheimerovy nemoci. (Ceres)
(viac)Videá (1)
Recenzie (4)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $140,200║Tržby Celosvetovo $17,696,020║ ()
Další klenot mezi japonskými filmy. Sice na téma o Alzheimerově nemoci tu již je nezapomenutelný snímek, korejský Moment to Remember, pak tu je ještě podobně laděný japonský film 1 Litre of Tears, takže už sem na tenhle film byl docela přísný, neboť sem měl možnost porovnávat. Ale i tak mě film naprosto pohltil. Ve filmu předvedl bezchybný a přímo perfektní výkon Ken Watanabe, kdy vidět ho zahrát člověka zlomeného nemocí bylo naprosto ohromující, prostě je to pan Herec. Stejně tak jako Watanabe ve filmu podává vynikající výkon Kanako Higuchi, která hrála manželku. Film, který již tak je od začátku do konce perfektní, obsahuje díky hereckým výkonům nezapomenutelné scény, jako například proslov Watanebeho na svatbě. Film k tomu jako třešničku na dortě doplňuje nádherný soundtrack. Tohle vše zapříčiní, že vám tento film vleze pod kůži a totálně vás odrovná. Emočně opravdu našlapaný film, takže si nachystejte kapesníčky. Nádherně bolavý film, 100%. ()
Emočně našlapaný film to určitě je, ale je na něm na můj vkus až příliš vidět, jak moc jím být chce. Na japonské poměry hodně tlačí na pilu, což se odráží v tom, že divákovi podsouvá vše tak trochu "násilím" (viz přikrášlené ztvárnění choroby, o němž mluví profhubert, apod.), čímž se podle mého vzdává autenticity. Osobně bych uvítal "introvertnejší" pojetí. Sem jako by Ken Watanabe (hraje skvěle!) přinesl trochu Hollywoodu. Místy pak na mě film působil trochu jako jeho plakát - vyumělkovaně až kýčovitě. Ale pořád to byl film hezký a stojí za podívání. ()
Celkem depresivní snímek o tom, jak dokáže být život nevypočitatelný a jednoho dne vás srazit z výšin na úplné dno. Divák si má možnost projít celým příběhem, od samého počátku až po definitivní konec, celou tu dobu režie zprostředkovává veškeré vztahy a vnitřní boje všech postav, ať už z kruhu rodinného či pracovního. O emotivní scénky nouze samozřejmě není a mnohé se vryjí hluboko pod kůži. Opomenout nelze ani výtečný soundtrack jež se na celkovém dojmu pozitivně podílí. ()
Reklama