Réžia:
Robert YoungHudba:
Richard HarveyHrajú:
Thomas Kretschmann, Troy Garity, Franka Potente, Stephen Fry, Stephen Greif, Tereza Srbová, Judit Viktor, Béla Fesztbaum, Stephen Buhagiar, Dénes Bernáth (viac)Obsahy(1)
Natočeno na základě závěrečného vyznání Adolfa Eichmanna mladému izraelskému vyšetřovateli Avner Lessovi. Eichmann, který byl hlavním hitlerovským architektem konečného řešení židovské otázky, tak činí těsně před svou popravou v Izraeli. Chycen zpravodajskými agenty v Argentině 15 let po druhé světové válce je nejhledanější muž světa pokořen a pravda odhalena. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (83)
"Vůdce byl zrcadlo nastavené velkoněmecké říši. Milovali jsme ho, protože díky němu jsme mohli najednou všichni spatřit svoji velikost tak, jako nikdy předtím." Nebýt toho zatraceně divného konce, který akorát tak navodí atmosféru plnou nepochopení a odporu byla bych dala 4/5. Adolf Eichmann byl skutečně - jak sám řekl - jedním kolečkem v tom hrozivém soukolí, ale kolečkem, které šlapalo na plné obrátky a žádný z rozkazů nenechalo náhodě. Dostala mě scéna kdy si s židovskou "spřízněnou duší" jako předehru říkají čísla mrtvých židovských občanů...či když zastřelil mimino. Chápu proces s ním jako zadostiučinění, které bylo nevyhnutelné. Ve společnosti normálních lidí nemůže žít někdo, kdo povraždil a nebo nějak spolupracoval na vyvraždění tolika lidí - ani ve vězení jako takovém. Perfektní Troy Garity mi ukázal, že hrát umí. ()
Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. ()
Adolf Eichmann byl magor a díky tomuhle filmu je to nádherně znát. Přál jsem mu po tom všem z celýho srdce ten pocit, kdy on sedí v cele a pod ním čeká celý národ, aby si z něj udělal kostky do guláše....a to ho tam prosím drželi hodně dlouhou dobu. O čem pak takový člověk přemýšlí, to mi je záhadou. Spíše se divím, že se Eichmann tak dlouho držel. Vůdce byl zřejmě pro pár jedinců velký pán, kterého měli skutečně uber alles. Jenže pravda je taková, že Eichmann byl jediný popravený člověk v Izraeli, a doufám, že také poslední. Udělali to hezky, jak se sluší a patří. I když možná tak, jak si to Eichmann přál, a plnit sny těhlenctěm sráčům by neměli ani po válce. I tak ale dostal co zasloužil. Lepší pozdě, než vůbec, no ne? ()
Film o vyšetrovaní nacistu Adolfa Eichmanna, hlavného aktéra konečného riešenia židovskej otázky, ktorý sa až do konca snažil popierať svoju zodpovednosť za vyvraždenie niekoľkých miliónov Židov a nakoniec bol dôkazmi usvedčený a popravený obesením. Iste zaujímavý námet na film, ktorý by sa ale podľa môjho názoru dal spracovať aj zaujímavejším spôsobom. Za videnie ale určite stojí, napríklad aj kvôli svojmu výchovnému podtextu. Thomas Kretschmann odviedol bravúrnu prácu a stvárnil Eichmanna dokonale. Po tomto filme by som všetkým odporučil zhliadnuť film - Conspiracy (2001). ()
Režisérův záměr obohatit děj osudy a rodinnými trablemi vyšetřovatele jsem skutečně nepochopil. Jestliže film nese název Adolf Eichmann a je ryze životopisným snímkem, tak nevidím důvod proč tam cpát něco, co nikoho nezajímá a co dějový koncept jen roztříští. Navíc Eichmannův příběh je dostatečně silný a vyvolává pocity sám o sobě, čili žádné koření navíc skutečně nepotřebuje, ale k věci. Film je ve výsledku suchým béčkem, které žádné hlubší pocity nezanechá, ovšem jedno velké plus tu je a to Eichmann sám. Nezaujme jen podoba se skutečným Eichmannem nýbrž i věrohodné ztvárnění z hlediska charakteru a vystupování. Nepřístupnost, chlad, vyhýbavost a především lstivost. Typické vlastnosti, za jejichž efektní znázornění můžeme vděčit skvělému Kretschmannovi, který má nacistické pohlaváry zřejmě v oblibě ( myšleno v rámci jejich ztvárnění). Herec pro hlavní postavu zvolen dobře, zbytek vyšumí do ztracena. 60% ()
Galéria (21)
Fotka © Regent Releasing
Zaujímavosti (7)
- Scéna zasazená do počátku dubna roku 1945, v níž se Eichmann (Thomas Kretschmann) zmiňuje zástupci Červeného kříže o transportu židů do Osvětimi, nedává v kontextu reálných událostí smysl. Osvětim byla osvobozena v lednu 1945. (vangobseck)
- Eichmannova (Thomas Kretschmann) žena, o které se ve filmu hovoří, se nejmenovala Vera, ale Veronika, roz. Lieblová. Pocházela z obce Mladé, dnes městské části statutárnímo města České Budějovice (ČSFD)
- V jedné ze scén je možné všimnout si na stěně kanceláře mapy Evropy s aktuálním rozdělením bývalého Československa, Jugoslávie nebo SSSR, které neodpovídá době, kterou snímek představuje. (Max_FX)
Reklama