Romy

Česká veřejnost byla s fenoménem Romy Schneider ponejvíce konfrontována v 90. letech. Televize v poměrně velké míře uváděly její filmy a vyšlo několik knih. Ty zásadní - Já, Romy: deník mého života (1996), Moje Romy (z pera jejího druhého manžela Daniela Biasiniho, 1999), ale také jeden běžný škvár Romy (Catherine Hermary-Vieille, 1992), který navázal na sešitek ČSFÚ z roku 1986. Dnes se pozvolna navazuje filmy na DVD, když už na ně televize nereflektují, a lze doufat, že se jejich počet rozroste a stejně tak nezůstane jen u překladu biografie Skutečný život Romy Schneiderové (Emmanuela Boniniho, 2009). Příští rok tomu bude 30 let, od jejího úmrtí, a určité připomínkové akce se pomalu začínají dostávat už i do Prahy s ročním předstihem. Čili není nelogické akceptovat také televizní film o jejím životě. Dílo T. C. Fischera je dalším pohledem na život jedné z nejoriginálnějších poválečných hereček, která se tak přirozeně stala evropskou osobností. Jak už poznamenal Albach, scénář Benedikta Roeskaua se poměrně atypicky nejvíce soustředí na léta Romyina hledání sebe sama, na éru mezi absolutním vrcholem v 50. letech a novou kariérou od konce 60. let do začátku 80. let. Není ani tak důležitá Romyina rodina, jako spíše vzpomínka koncentrovaná ve fotografii jejího otce Wolfa Albacha-Rettyho, její matka Magda Schneider je zobrazována jen jako schématická zestárlá herečka (což je skutečně příliš vzdálené realitě). Není reflektován její vztah s Horstem Buchholtzem, její zrání v necelé dvacítce filmů, které natočila v období trilogie Sissi, Alain Delon je tu jen za obyčejného floutka, který dává přednost večírkům a není jasné, jestli Romy vůbec něco kdy dal, dále chybí podstatná část její motivace útěku do Francie, chybí alespoň zmínka o dvojí snaze o kariéru v Hollywoodu. Naopak je výrazně pořešeno její první manželství a mateřství v kontrastu toho, že není zakomponován fakt druhé Romyiny svatby a mateřství. Nicméně několik působivým momentů tu můžeme najít, například Romyino dětské okouzlení rodiči na plátně, a zejména závěrečnou montáž, ve které splyne toto děvčátko s hvězdou ze Sissi a Poutnicí ze Sans Souci. (13.10.2011)

Krásna Romy Schneiderová si dupla svojou skvostnou nožičkou, že chce "najkrajšieho francúzkeho herca", a keď sa jej to nepodarilo, chňapla hneď prvého, ktorý sa jej postavil do cesty. Že je ženatý? No a čo, ona si môže kúpiť všetko! A tak si milá Romy kúpila manžela. Ako sa časom ukázalo, kúpa nebola veľmi výhodná, no ako to už pri tomto druhu tovaru býva, nedá sa reklamovať. A tak jej nezostáva iné, než vzdať sa polovice majetku, aby si mohla (aspoň oficiálne) ponechať syna. S druhým manželom bola situácia viac-menej podobná - druhá svadba, druhé dieťa, rozvod... Vlastne to boli dve fakt dosť predražené inseminácie. Lenže, povrchnosť a arogancia akou Romy oplývala boli napokon ako bumerang, keď jej syn zomrel strašnou smrťou. To ju zjavne psychicky zruinovalo a o necelý rok svoj život dobrovoľne ukončila. Ja osobne filmy s Romy neobľubujem, dokonca ani tie u nás najomieľanejšie - o Rakúskej cisárovnej a moje sympatie voči jej zjavu sú na bode mrazu, ale tento životopisný film bol naozaj výborne spracovaný a v deväťdesiatych minútach bolo zhrnuté pozoruhodné množstvo faktov z jej života. (17.10.2014)

Hlavnú predstaviteľku myslím vybrali dobre. Síce nejaká šialená podoba je ťažko možná, ale v poniektorých záberoch mi ju skutočne pripomínala. Potešilo ma hlavne obsadenie T. Kretschmanna, ktorý nesklamal a na chvíľu ho možno vidieť opäť v nemeckej uniforme (po koľký krát už?), až si začínam namýšľať, že to robí iba kvôli mne. Film sa sústreďuje predovšetkým na psychickú stránku Shneiderovej, jej rodinné problémy, problémy s drogami a alkoholom i rozhadzovaním peňazí. V závere zamrzí, že tvorcovia akosi pozabudli uviesť, prečo jej syn zomrel a tá istá chyba sa stala opäť pri zmienke, že Schneiderová prežila svojho syna len o niekoľko mesiacov. Príčinu smrti i smrti jej syna si menej ostrieľaný divák musí zistiť sám. 60% (20.11.2011)

Mnou dlouho očekávaný životopisný film o Romy Schneider. Rok 2009 měl přinést dva snímky o životě této divy, bohužel film "Eine Frau wie Romy" s Yvonne Catterfeld v hlavní roli nakonec z finančních důvodů natočen nebyl. O to víc jsem byl zvědavý na snímek režiséra T. C. Fishera. Oceňuji, že se tvůrci snažili být poměrně faktograficky přesní. Až na několik nedostatků, film nezkresluje fakta, která jsou dostupná. Tvůrci často vycházeli z Deníku Romy Schneider od Renate Seydel (vyšel i u nás). Mnohé situace, které ve svém deníku Romy popisuje, jsou pak téměř přesně převedeny do filmu. Film je zajímavý, pěkně ubíhá, Jessica Schwarz je v titulní roli výborná, stejně tak i ostatní herci. Casting byl dobrý - snad až na Maresu Hörbiger představující Magdu Schneider. Magda byla v 50. letech stále ještě velmi atraktivní ženou, zatímco její představitelka působí poměrně důchodcovsky. Trochu mě mrzelo, že film se víc nezaobíral 70.lety - vlastně dobou, kdy se Romy stala uznávanou charakterní herečkou a byla na vrcholu své francouzské kariéry. Většina filmu se detailně zaměřuje na její život s Alainem Delonem a následně s Harry Meyenem, tedy na 60. léta. Léta sedmdesátá jsou vážně velmi stručné. Naštěstí zásadní okamžiky jsou zde zobrazené. Oceňuji poslední scény filmu - natáčení Poutnice. Romy po ztrátě dítěte zavřená v hotelovém pokoji obklopená fotkama Davida, svíčkama, vzkazy, malůvkami, cigaretovým kouřem a hromadou vypitých flašek vína... přesně tak jsem si ji představoval v posledních měsících života, kdy nebyla schopná najít rovnováhu a cestu dál... (21.02.2010)

Životopisný příběh o Romy Schneider, který mi přišel docela vlažný. Na to, že ta dáma žila na plné pecky, byla psychicky labilní, závislá na alkoholu, lécích a kvůli jejím projevům s ní nešlo vydržet, si ji Germáni vykreslili docela idylicky. Vše jen lehce naznačili.. A to je škoda. Mně osobně by sedla syrovější verze a Romy by neztratila absolutně nic na své originalitě. Herečku vybrali, myslím, dobrou, hrála výborně, i ten Delon ušel, ale koho jsem viděla velice ráda byl Karlheinz Hackl v roli otce. Doslova nezapomenutelný z role důstojníka SS, který kdysi přinutil Sophii k nejtěžší volbě. Kdo o Romy neví nic, nemusí pochopit, jak moc to s ní bylo nakloněné, jak málo se zajímala a starala o své děti, že si oba manžely v podstatě koupila a že chtěla pouze a jenom to, co zrovna mít nemohla. Jinak konec světa. Každopádně byla výjimečná a úplně chápu, že tu svoji přiblblou Sissi tolik nenáviděla. (29.10.2018)