Dráma žiarlivosti

Možná je to dobrá sociální tragikomedie ovlivněná neorealismem a všudypřítomnými odpadky, odrážející společenskou a politickou situaci v Itálii koncem 60. let, ale mě tato žárlivost po Italsku nesedla. Nemůžu se ubránit přesvědčení, že Scola, Mastroianni i Vitti mají natočeny lepší filmy. Produkce: Dean Film (12.05.2018)

Tragikomický příběh jako by byl učebnicí lásky, milování, žárlivosti a především horkokrevnosti Italů. Názorně můžeme vidět, jak to v jižní Evropě dopadne, když dva muži milují jednu ženu. Je mnoho mužů, kteří propadnou ženě, která je nakonec zničí. Ženy to umí a chlapi si mnohdy neumí pomoct, i když pomalu a jistě míří do záhuby. Druhá polovina je jasně lepší. To je ta část, kdy se všichni tři doslova zcvokli. Adelaida jezdí často do nemocnice, že se tomu ani nikdo nediví, psychiatr by sám potřeboval psychiatra a sem tam se objeví nějaká humorná hláška nebo scénka. Celý film je pojat jako vizualizace soudního procesu, takže herci často mluví k divákům. To je neobvyklá metoda. Přesto se film nelíbil natolik, abych šel výš. (02.02.2022)

Jedna z těch lepších italských tragikomedií, i po letech mi to přišlo docela příjemné a milé. Sotva ale víc. Snad jen ještě nostalgické vzpomínky na MM a MV. Pozn. 1: Oreste je proletář a nádeník, to se dnes sice často chápe jako synonymum. Oreste to ovšem tak nechápe a definuje proletáře trochu sice nezvykle, ale dost trefně. Neodvozuje toto slovo od potomků (prólés), jejich produkce byla jedinou prací nemajetných Římanů, ale od ženy, chápané jako manželka. Pro něj jediný majetek, kterého se také nehodlá nikdy vzdát. Pak už by neměl nic, jak se filmu i stalo. Jsou ovšem i jiné definice, třeba Ottův slovník naučný, který definuje proletáře jako: "...člověka práci nevalně vyhledávajícího...", ale to bychom se dostali moc daleko. Pozn. 2: Je to tak, mnohé dívky "se na nás (rády) koukají přes telecí kost". (20.10.2018)

Dráma žiarlivosti a jej podrobná história. Dvaja muži a jedna žena vo víre zničujúcej lásky a žiarlivosti je vyrozprávaná retrospektívnym spôsobom, dosť atraktívnym, aby udržal diváka v pozornosti. Možno by to chcelo trochu prestrihať, aby sa zvýšila údernosť snímky. Melancholická hudba je úžasná a herecké výkony na úrovni. Potešila aj nefalšovaná kritika sociálneho stavu vo vtedajšom Taliansku s tonami odpadkov, medzi ktorými sa príbeh sčasti odohrával. (08.04.2018)

„Dívala se na mě často přes telecí kost…“ Banální název a nepříliš atraktivně znějící příběh dalšího milostného trojúhelníku by mohly někoho odradit, ale byla by to škoda. Drama žárlivosti „osvěží“ už místy, kde se odehrává – komunistický festival, ze kterého nad ránem zbyla už jen společensky znavená partička na řetízáku nad závějí letáků, pláž plná odpadků, omšelé uličky se šňůrami na prádlo nebo cikánský autobus… Film odráží i politické pnutí v tehdejší Itálii – hrdinové diskutují o vztazích i na politické manifestaci či dostávají držkovou na demonstraci – a „jediným majetkem dělníka je jeho žena“. Scény mají často nečekané vyústění a nejrůznější fóry a vtipné detaily shazují nebezpečí patosu stejně jako promluvy do kamery směrem k divákovi / soudci. Vynikající komedie o vážných věcech, jako je láska a žárlivost ústící do sebedestrukce. (18.02.2022)