Recenzie (1)
O Genjim mi bylo asi před rokem tvrzeno, že jde o rozsáhlý psychologický román z prostředí japonského dvora, který svým záběrem, hloubkou i stylem snese srovnání s Vojnou a mírem. Nevím, nakolik je to pravda, ale nemám důvod nevěřit, že Genji skutečně představuje jedno z vrcholných japonských literárních děl svého období, možná i literárních děl vůbec. Uchopit jej v celé jeho šíři nejspíš není v jedenáctidílném anime možné. Ano, určitá redukce jeví se nutně. Že volba padla na kýčovitou vyprávěnku o osudové zapovězené lásce prince Genjiho k jeho maceše (kterou mimochodem zahání avantýrami s jinými ženštinami, s psychologickým profilem čtverců, obdélníků, kruhů a jiných rovinných útvarů) sice příliš nepřekvapí, ale ani nepotěší. Já osobně nemám zapotřebí sledovat ten sled smutných pohledů a toužebných vzdechů, zatímco kolem poletují okvětní plátky sakur či třpytící se sněhové vločky a zoufale se k sobě natahují ruce, aby se nikdy nedotkly. Kytičky, hvězdičky, světlušky - kurva romantika. A řeky slz, které odplavují zbytky mých nervů... Po pěti dílech slabé **. ()
Galéria (9)
Fotka © Asmik Ace Entertainment