Cesta

Středoproudový filmový cajdák, podbarvený "jímavou" cajdákovitou hudbou, vyumělkovaný, od reality odtržený, laskavě hřejivý, salónně hu... hu... humanistický (tfujtajxl), zkrátka na hony hnusnou člověčinou páchnoucí... Ano, film splnil má očekávání beze zbytku, protože byl přesně takový, jaký jsem si představoval že bude. Takže vlastně ani žádné velké zklamání. Byl jsem jen zvědavý na nějaké ty severohispánské exteriéry. No a dostal jsem něco hezkých severohispánských exteriérů. Sakra, já být někdo jako Estevez, tak s touhle partou užvaněných klaunů bych nechtěl jít ani pár kiláků v Krkonoších, misantropova noční můra. (11.12.2022)

Syn hrdiny se pokoušel stopovat do Santiaga poutního místa když zemřel. Otec cestu podnikne na jeho památku a najde sebe a potká zajímavé lidi - nové přátele. Myslím že i ateisté budou při sledování zažívat spřízněnost s tímto filmem. Možná i zatouží pouť do Santiaga podniknout. Tento film miluji. Příběh je smysluplný a zahřeje srdce. Shlédl jsem na TV Noe. (02.01.2021)

Cestopis o cestě ze St. Jean do Santiaga de Compostela. Záběry ze samotné cesty byly parádní, takže i zapřísáhlý gaučák na okamžik podlehne pokušení a zatouží tuhle pouť absolovovat, ale po těch dvou hodinách ho to přejde. To je hlavní problém celého filmu. Ta délka je zkrátka přepálená a exteriéry, ze kterých je divák zprvu nadšený, začnou postupem času nudit. Koukat se na čtveřici lidí šlapajících různorodou krajinou je pak silně ubíjející, kor když ona čtveřice toho příliš nenamluví. A je to škoda, protože herecky by mi to sedlo. Jinak označit film jako akční či komedii může jenom trotl. 50% (20.08.2013)

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka (11.12.2014)

Podobnost této pouti/cesty s Divočinou nabádá ke srovnání, a v tom Divočina jasně vede. Už ze své podstaty je tato pouť mnohem méně divočejší, méně osamělejší a více komfortnější, ale díky tomu všemu jsem se docela nudil. Celou nekonečnou cestu jsem si přál aby se Tom odpojil od těch blbečků (a krávy) co se k němu přifařili, jejich přítomnost byla nesnesitelná. Pouť Toma v doprovodu 3x Jar Jar Binks tedy za 3* :-( (12.07.2016)