Bestie bez vlasti

Filmový tvorca Cary Fukunaga, v dnešných časoch jeden z najlepších novodobých režisérov, a hoci som videl od neho zatiaľ iba tento jeden film, nebojím sa to tvrdiť už teraz, sa po neúspechu natočiť remake nepodarenej adaptácie Stevena Kinga. IT, vrátil k práci na tomto scenári, podľa knihy, na ktorom pracoval sedem rokov. Je to dosť dlhá doba, uznávam, ale čakanie sa vyplatilo, pretože Beasts of no Nation je veľmi originálny, osobitý a skvelý film. Vojnová dráma z prostredia Afriky nám predstavuje krajinu sužovanú občianskou vojnou. Hlavnou postavu je chlapec Agu, ktorého rodina sa usídlila v bezpečnej utečeneckej zóne. Netrvá dlho a vojna sa dostane až sem, zo dňa na deň sa musia ľudia, ktorý nechcú bojovať, odsťahovať, aby aby neskončili v epicentre krvavých bojov. Aguov otec, a nakoniec aj chlapec samotný, tu zostanú, ale netrvá dlho a sami sa ocitnú v nebezpečí. Vojaci ich pochytajú a aby s nimi nemali veľa práce, obvinia ich z vlastizrady a rovno popravia. Chlapcovi sa podarí nejakým zázrakom ujsť do džungle.Tam sa chvíľku fláka, ale opäť netrvá dlho a natrafí na ďalšiu ozbrojenú silu, tentoraz na povstalcov. Aby Agu prežil a vykonal svoju pomstu za rodinu, pridá sa k povstalcom a po boku svojho veliteľa, perfektného motivačného rozprávača a tak trochu pedofila, bojuje v prvých líniách proti nepriateľom a vyslobodzuje okolité dediny. Ako to v kvalitných vojnových filmoch býva, realistické násilie, strach, trápenie a psychické, už nikdy nevyliečiteľné problémy, sú tu znázornené, takmer dokonale. Tieto následky pod vplyvom vojny, na malom chlapcovi zanechávajú hrozné následky. K tomu sa pridajú ešte drogy (heroín) a máme výsledok, ktorý nieje na konci znázornený, tak hrôzostrašne deštruktívne ako by sa to popri čítaní týchto riadkov mohlo zdať, ale svojim spôsobom to úplne stačí a divákom vkladá, nie vtieravým spôsobom, na pery otázku..." Ako je vôbec možné, že sa v tomto civilizovanom svete môžu diať ešte stále takéto ohavnosti.?" Tvorca má odo mňa veľkú poklonu,preto, že si scenár sám napísal, sám si to zrežíroval a dokonca sám stál na poste kamery. Na jeden projekt je to dosť veľké bremeno, ktoré nie každý dokáže zvládnuť. Myslím, že aj nejakého Oscara by som daroval. Aspoň za výpravu. (25.10.2015)

Docela velké zklamání, když film porovnám s očekáváním. Fukunaga je bez pochyb talent jako blázen a jeho inspirující filmařské hříčky jsou tím, co ten film dělá jakžtakž zapamaovatelným. Nicméně příběh je banální a absolutně zde nenacházím postavy s větší hloubkou. Je to v podstatě film o fanatickém veliteli a jeho dětskými vojáky s vymytými mozky, co si to táhnou krajinou a vraždí nevinné lidi. "Fandit" není absolutně komu. On to ten film asi dost dobře ví, ale tím spíš nejsem schopna cítít při sledování jakékoliv emoce. Chválím Elbův výkon a paradoxně "andělskou" hudbu. Hodně zjednodušená Tenká červená linie. (22.10.2015)

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)

F.W.Colqhoun**** soudí, že druhou reakcí na tento film (první vidím jako problematickou) je nahlédnout pravdu vlastní bezcitné existence a pochopit, že tohe svinstvo, aby důkazů o nevalné hodnotě lidství nebylo málo, sledujeme pro zábavu. Tím je řečeno skoro všechno, zbývá jen doříct, kdo je oním "dětským vojákem", jak se rodí, jak povstává jeho vědomí, čeho všeho je schopen a jakým způsobem nás (ano, myslím sebe a tebe) ohrožuje a co se stane, až mu budeme stát tváří v tvář - a kde to bude? TADY nebo v SRDCI TEMNOTY. ... Tohle byla recenze, ještě jedna osobní vzpomínka: Kdysi, už po "sametu" jsem byl požádán, zda bych nevzal do obchodního úseku Míšu (tak se tu říkalo každému černochovi, protože měl kudrnaté vlasy a jeho skutečné jméno nedovedl nikdo vyslovit, nebo se to nikomu nechtělo). Mohl by zpracovávat frankofonní země. Přímo do obchodu jsem ho nevzal, ale zůstal a zpracovával zde náhradní díly. Později, když jsme (jako fabrika) dosáhli ročního obratu přes miliardu korun, jsem mu mavrhnul misijní cestu do rovníkové Afriky; založíme tu tiskárnu a vybavíme ji našimi stroji. Jeho odpovědí bylo něco jako "všechno ale tohle ne". Vždyť tam ještě máš rodiče, sourozence, kamarády z dětství, namítnul jsem, nechceš je vidět? Jo, to bychom ale museli mít s sebou pěknou spoustu dárků! Máme plný sklad propagačních předmětů! Pak už jen smích a kroucení hlavou. Myslím, že se neobával ze setkání s příbuznými a známými, ale ze setkání s dětskými vojáky. (04.11.2022)

K hodnoteniu filmu to samozrejme nepatrí, ale pre pochopenie čiernej Afriky odporúčam prečítať knihu Eben od reportéra Ryszarda Kapuścińskeho. Skvelá je hlavne kapitola o tom, ako sa uprostred dôležitej frekventovanej cesty medzi dvoma veľkými mestami zjavila obrovská jama. Tá extrémne spomalila dopravu, ledva sa dala prejsť. Hneď pri nej však kamionistom kopu miestnych ľudí začalo predávať proviant a iné drobnosti. Nikomu už potom nenapadlo jamu zakopať, lebo sa z nej vlastne stala živiteľka niekoľkých dedín. Tento kontinent našinec nikdy nepochopí, ani jeho konflikty. Film je presne to, čo očakávate od príbehu o detských žoldnieroch. Veliteľ bol charizmatický, škoda ale, že v určitých častiach stopáže sa k divákovi nemilosrdne začala vkrádať nuda... (08.04.2021)