Storm Center

Skvělá Bettie Davis v tomto dramatu z éry mccarthismu. Je moc dobře, že už v 50. letech vznikl takovýto film. (31.12.2021)

Sugestivní pokus o přesnou definici honu na řarodějnice... Storm Center bývá běžně považován za jeden z prvních filmů otevřeně vystupujících proti praktikám mccarthismu. Je samozřejmě otázka, do jaké míry je třeba Silver Lode explicitní (hlavní padouch se v tom filmu jmenuje McCarthy a protivníky likviduje podobně neprůkazně, ovšem o to hlasitěji), ale tyhle hry o prvenství nikam nevedou. Největším problémem tohoto bezmála průlomového díla zůstává celkem logická nevyzrálost, způsobená nedostatečným odstupem – mechanismus je celkem obratně popsán, kategorizováni jsou však pouze údajní viníci. Kladné postavy jsou rozpracovány dost neohrabaně a nebýt působivého herectví Bette Davis, tak by její scény s dost nešťastně obsazeným chlapcem působily ještě daleko hůře. Zápletka se bohužel zaměřuje právě na vztah těchto dvou (knihovnice a inteligentní kluk), v horším případě jen na bezcílné bloudění hocha, kterému našeptávají zlí „démoni“. Následkem toho se silná úvodní část honu rychle „vyřeší“ a melodramatické rozvíjení následků zpomalí tempo a obere film o další vrstvy konfliktu. Vztah na ose Bette Davis/Kevin Coughlin podle mě nefungoval už na papíře, takže byl veškerý boj marný. Daniel Tadarash se sice ještě několikrát vytáhne (pálení knih je snad ještě působivější než u Truffauta), jenže úvodní jistota a razance se nevrátí. Škoda, že ten film nevznikl podle původního plánu už někdy kolem roku 1951. Psalo by se o něm, byl by dobově napadán a hlavně znám, tedy utvářel vliv. Autentické prostředí padesátých let totiž nemůže dosáhnout tak dokonale žádná z rekonstrukcí, byť je sebepečlivější. (01.01.2013)