Vojenská a politická kariéra francouzského generála a císaře, kterého se bála celá Evropa.
Napoleon byl takzvaný malý – velký muž a nesmazatelně se vepsal do dějin celé Evropy. Statečný válečník a někdy i moudrý muž. Francouzský generál a císař Napoleon Bonaparte (1769–1821). Jeden z největších vojevůdců světa. Z mladšího důstojníka francouzské armády se vypracoval na francouzského panovníka. Vedl Francii v mnoha úspěšných taženích. V roce 1812 ovládal nebo měl pod kontrolou větší část Evropy. Při tažení do Ruska se nejprve jeho vojsku dařilo, ale pak jej zaskočila zima a musel ustoupit. Nakonec utrpěl katastrofální porážku. Z původních cca 500 000 vojáků jich zůstalo asi 50 000. Tato porážka byla začátkem Napoleonova konce. O dva roky později přitáhly ruské, pruské a rakouské jednotky do Paříže. Napoleon musel abdikovat a odejít do exilu na ostrov Elba.
(Česká televize)
Vojenská a politická kariéra francouzského generála a císaře, kterého se bála celá Evropa. Napoleon byl takzvaný malý – velký muž a nesmazatelně se vepsal do dějin celé Evropy. Statečný válečník a někdy i moudrý muž. Francouzský generál a císař Napoleon Bonaparte (1769–1821). Jeden z největších vojevůdců světa. Z mladšího důstojníka francouzské armády se vypracoval na francouzského panovníka. Vedl Francii v mnoha úspěšných taženích. V roce 1812 ovládal nebo měl pod kontrolou větší část Evropy. Při tažení do Ruska se nejprve jeho vojsku dařilo, ale pak jej zaskočila zima a musel ustoupit. Nakonec utrpěl katastrofální porážku. Z původních cca 500 000 vojáků jich zůstalo asi 50 000. Tato porážka byla začátkem Napoleonova konce. O dva roky později přitáhly ruské, pruské a rakouské jednotky do Paříže. Napoleon musel abdikovat a odejít do exilu na ostrov Elba.
(Česká televize)
(viac)
Napoleon Bonaparte začínal jako kapitán ve francouzské armádě. Díky brilantnímu taktickému myšlení se mu podařilo dosáhnout povýšení a brzy se dostal na přední pozice ve vedení státu. Roku 1804 se stal francouzským císařem. Během své vlády vedl celou řadu bitev, obvykle vítězných, v nichž prokázal svůj výjimečný válečnický um. Nakonec v roce 1813 podlehl přesile a skončil ve vyhnanství na ostrově Elba. Odtud však unikl a získal zpátky trůn. Jeho císařství ovšem trvalo jen 100 dní, poté jej porážka v bitvě u Waterloo 18. 6. 1815 donutila abdikovat a byl deportován na ostrov Svatá Helena, kde také roku 1821 zemřel.
(Pumiiix)
