S tváří dítěte

S chladným, téměř dokumentárním přístupem natočený příběh chlapce, jenž se z neznámých pohnutek (možná vlivem nezdravého rodinného prostředí) dopustí chladnokrevného činu. Ve své době musel být snímek pro svou autenticitu a vyobrazení netradiční postavy dětského vraha opravdu znepokojivým a nevídaným počinem. Dnes S tváří dítěte čeká na znovuobjevení a rozhodně si zaslouží pozornost. [LFŠ 2018] (09.08.2018)

Manželský pár žije ve městě se synem Achimem a roční dcerou Katrin. Se svými sousedy se jeden večer vydají na firemní oslavu . Dospívající dcera sousedů, Margaret, má večer děti hlídat. Monika se bez nadšení podvolí, ale když za ní příjde její přítel Otto, odejde s ním a nechá Achima a jeho sestru samy. Malý Achim při hraní najde igelitový sáček a nastrčí ho malé sestřičce přes hlavu. Vyděšený Achim zaveze v kočárku zjevně udušenou Karin na smetiště a schová ji do kufru starého auta… Celovečení debut kultovního režiséra Rolanda Klicka, který natočil pouze šest dlouhometrážních snímků, mezi nimi nekonvenční western Deadlock(1970) či přepis Simmelova románu S láskou k vlasti nejdál dojdeš (1976) (05.11.2017)

V pražských kinech se promítal od 15.6.1972 (Jalta); Český distribuční název: S tváří dítěte (04.02.2013)

Nihilismus. (02.08.2018)

Pro svůj celovečerní debut našel Roland Klick inspiraci v novinových článcích pojednávajících o vzájemně nesouvisejících vraždách spáchaných dětmi. Namísto prvoplánové skandalizace či moralizujícího apelu ovšem divákům předkládá komplexně mnohoznačný obraz dobového německého maloměsta. Současně do scénáře promítl reflexi vlastního dospívání a dynamiky domácnosti své rodiny. Snímek natáčel v domě rodičů, byť ne proto, že by chtěl zdůraznit autobiografickou linii, nýbrž protože měl scény a pohyby kamery rozmyšlené právě s ohledem na tamní uspořádání prostoru. Vyprávění ustanovuje síť postav spojených malým Achimem, který zdánlivě bezdůvodně a bez lítosti usmrtí svou mladší sestru, načež se provinile zbaví jejího těla. Klick s až drásavou precizností buduje napětí kolem činu a následného odklizení mrtvoly. Paralelně ale skrze další členy rodiny a jejich přátele vykresluje maloměstský život jako na povrchu spořádaný svět v jádru sklíčený bezvýchodností, nudou a nerealizovanými sny. S tváří dítěte svého času vyvolalo velké pobouření u kritiky i podstatné části diváků, ovšem nikoli vůči samotnému tématu, ale právě kvůli Klickově zpracování. Dobové recenze mu vyčítaly, že nezaujímá hodnotící postoj vůči postavě dětského vraha a že nenabízí jednoznačné závěry. Již Klickův debut tak ustanovil jeho pozici svéhlavého outsidera v rámci dobového německého filmu. Svými bytostně autorsky osobitými a současně divácky přitažlivými snímky popuzoval jak souputníky z „mladého německého filmu“, potažmo posléze „nového německého filmu“, ale také vyznavače unifikovaných žánrových produktů. Dnes S tváří dítěte platí za jeden z vyzdvihovaných milníků německé kinematografie, který právě tím, že se neklonil k žádnému z dobových trendů, neztratil nic ze své podnětnosti a výmluvnosti, ačkoli se primárně vztahuje k době německého ekonomického zázraku 60. let. [psáno pro LFŠ 2018] (18.04.2022)