Studená ryba

„Studená ryba“ není filmem, který by mě od Sona tak dostal jako třeba „Suicide Club“. Tam mi přišlo, že je ta výpověď o společnosti silnější a smysluplnější. Přesto i ve filmu „Studená ryba“ najdete něco víc, co vás dostane, co vás donutí přemýšlet, jací vlastně lidé jsou a kam až jsou schopni zajít jen pro to, aby uspokojili nějaké svoje choutky. Nemluvě o tom, že svým chováním působí i na jiné. (27.05.2017)

V Japonsku je všechno trochu jinak ( nebo možná pravdivější, nevím:) ....Aby vás žena milovala musíte být sadistický, úchylný parchant, u dětí si získáte respekt dobře mířenou ranou pěstí mezi oči a finanční zajištění je nejlépe řešit vraždami obchodních partnerů, život je pak jednodušší a snažší, pokud se tohle vše naučíte kvalitně zvládat, nemůžete být nešťastní ...přemýšlím, že se přestěhuju do Japonska. (18.02.2012)

Tak to mi zase jednou vytřeli parádně Japonci zrak. A začalo to tak nenápadně....byl jednou jeden skromný, pracovitý ,poctivý chovatel akvarijních rybiček, kterému v obchodě pomáhala jeho krásná, mladá žena, která bohužel sňatkem s ním vyvdala i jeho poněkud nezdárnou mladistvou dcerku. A tato uličnice jednoho dne ukradne pár věcí v sámošce, z čehož majitele málem klepne a volá rodiče. Od většího průšvihu ji zachrání veselý starší pán, který se za ni zaručí, shodou okolností je to bohatý majitel - kdo by to řekl-velkého obchodu Amazon, který kupuje exotické ryby po celém světě. Překvapenému taťkovi nabídne místo společníka ve své firmě a holčinu ihned zaméstná , kde bude pod dozorem a polepší se, kdo by protestoval, když ho domů sveze v červeném Ferrari. A to není všechno, tenhle uk,ecaný skorodědula má krásnou, mladou ženu......a dál se pěkně koukejte sami:-) Poslední půlhodina filmu je neskutečná a donutí vás přemýšlet o spoustě věcí, které dokáží radikálně převrátit život všem zúčastněným vzhůru nohama, doslova i obrazně. Možná jsem mírně úchylná, ale dávám pět hvězd. (28.10.2012)

Můj třetí film od Siona Sona mě utvrdil v jedné věci a to v tom, že Sion je prostě tvrďák. Je jedno, jak moc tenhle film může chvílemi působit neuvěřitelně, groteskně, brutálně až to hezké není či naprosto nelidsky. Já v tom vidím i jakousi pointu celého tohoto dílka – je neuvěřitelné, že u takovéhoto tématu se můžete i v několika chvílích zasmát (bez toho občasného humoru by se o mě asi pokoušel infarkt), skoro nedýchat, říkat si pro sebe „ty vole, to snad ne“ a tak různě či podobně. Multižánr jak vyšitý, který dokáže vystřídat opravdu téměř vše od komedie (a to si fakt nedělám prdel), dramatu přes thriller až k čisté exploitation (viz závěrečná řezničina). Jestli má jít ve skrytu o kritiku společenského uspořádání, složitých, pokřivených rodinných vztahů či čirou ukázku toho, jaké dokážou být lidé bestie, samozřejmě to v tom lze najít a celý snímek i takto chápat. Chci ale spíš říct, že film s takovouto intenzitou obstojí i jako pouhá “““zábava“““, protože dokonalejší kanadský žertík jsem jakživ neviděl. Neopomenutelným faktem je i to, že Sion Sono je po stránce formální naprostý profesionál a režie Studené ryby má koule jako Golem. Na motivy skutečných událostí… (09.04.2012)

Syamoto žije po smrti manželky spolu so svojou dcérou Mitsuko po boku mladej partnerky. Vlastní rodinný obchod na predaj akvarijných rýb a jeho záľubou je vesmír. Jedného dňa je spolu s družkou privolaný do hypermarketu kde bola Mitsuko prichytená pri krádeži. Ochrankár jednoznačne trvá na ohlásení skutku polícii. Nečakane sa jej však zastane práve svedok udalosti, pán Murata. Nakoľko taktiež disponuje obchodom na predaj rýb, rýchlo sa spriatelia. Murata pôsobí veľmi dobrým dojmom a dokonca zamestná Syamotovú dcéru, aby sa naučila rešpektu a úcte. O jeho dobrosrdečnom charaktere teda niet pochýb. Pravda je však krutejšia ako sa na prvý pohľad môže zdať. Zvrátená myšlienka tohto príbehu ja základným pilierom snímku. Kto očakáva spŕšku gore, je na omyle. Aj keď sem-tam sa "čosik" predsa len mihne. Pointa v samom závere je ukážkou Šonovej výnimočnosti vo vyobrazení zmeny charakteru osobnosti. Režisér si dal (ako je to už u neho zvykom) záležať najmä na vyobrazení chorobného myslenia takmer 80% postáv v tomto snímku. Rovnako ako pri filmoch Vinou Lásky, Suicide Circle či Strange Circus. Sono nie je mojim obľúbeným tvorcom, no má môj obrovský rešpekt. Jeho filmy vždy majú veľkú hĺbku. Podľa mňa to však má v hlave "prejebané". Zdravý človek predsa takéto filmy nemôže točiť - 70 %. (21.10.2013)