Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jan MíkaKamera:
František BezděkHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Josef Karlík, Jiřina Froňková, Jiřina Jelenská, Zuzana Fišárková, Milena Asmanová, Marcela Peňázová, Tomáš Jirman, Karel Vochoč, Josef Kudílek, Milan Šulc, Alexej Pyško, Přemysl Matoušek (viac)Obsahy(1)
Televizní komedie o tom, co všechno se také může odehrát při slavnostním vstupu do společného života... Penzista Zahrádka jde na představení Figarovy svatby. Baví se s trafikantkou Koťátkovou, známou milovnicí detektivek, která mu nepokrytě nadbíhá. O chvíli později zastaví u Zahrádky auto se dvěma svatebčany, kteří jej oslovují jako Františka a odvezou ho na svatbu. Koťátková to považuje za únos, marně však o své hypotéze přesvědčuje strážmistra SNB. Nevěsta Miluška zatím s napětím očekává příjezd svého dědečka, který od rodiny před deseti lety odešel a kterého nyní pozvala na svatbu. Když Zahrádka přijede, nestačí se divit: všichni se k němu chovají jako ke starému známému. Marně všem vysvětluje, že jde o omyl. Zmatky vyvrcholí, když na svatbu dorazí skutečný dědeček, který je Zahrádkovi k nerozeznání podobný… Hlavní dvojroli si zahrál Josef Karlík. (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Nemůžu si pomoct, ale se záměnou dědečků - dvojníků si šlo pohrát lépe. Myslím, že by z filmu mohli tvůrci udělat bláznivou komedii plnou záměn a omylů. Delší, ale zábavnější. Tohle je slabý odvar možností, které filmaři nevyužili a zůstali navíc v podprůměru televizní komedie. ()
Lehce buranská komedie z brněnského televizního studia. Co naplat, pracující bylo třeba po práci pobavit. Furt je to ale lepší, než současné stupidity na Nově a Primě. ()
Krátké, stručné, výstižné, ale něco tomu chybělo. Pana Karlíka mám rád, je velmi dobrý. 1210083629/3729 ()
"Přiznávám, já jsem váš dědeček..." ()
Příšerná komedie o záměně dvou Josefů Karlíků by snad nemusela být tak nesnesitelná, kdyby ze života vstřebala alespoň něco málo, třeba jen věrohodnost tváří zaangažovaných nehrajících. Plejáda těch nejpříšernějších normalizačních herců, kteří se střídají za doprovodu neposlouchatelné hudby jako ve zlém snu, a úporně vybudovaný rámec této anekdoty bezmála zbavují diváka vědomí. Aneb: jak se lidé baví roku 1984 – jako z Orwella. ()
Galéria (10)
Fotka © Archiv České televize
Reklama