Titanic: Krv a oceľ

Keď príde reč na "nepotopiteľný" zaoceánsky parník Titanic, väčšina ľudí pozná iba tragický koniec jeho prvej plavby z anglického Southamptonu (respektíve severoírskeho Belfastu) do nikdy nedosiahnutého New Yorku. Príbeh tejto snáď najznámejšej lode histórie sa však začal písať už niekoľko rokov pred jej potopením sa v Atlantickom oceáne. A práve to, čo sa odohrávalo medzi spojením prvých oceľových platní a vyplávaním na otvorené more, sleduje koprodukčný seriál z roku 2012, režisérsky vedený Írom Ciaranom Donnellym. Lepšie povedané, aspoň by to sledovať mal, pretože sa tak na prvý pohľad tvári, čo môže diváka poriadne zmiasť. Príbeh tejto dvanásťdielnej minisérie totiž veľmi rýchlo odhaľuje, že Titanic a jeho výstavba ako také sú iba akýmsi pozadím celého diania, pričom v popredí sa nachádzajú úplne iné témy a dejové zápletky. Tieto sa z veľkej časti týkajú najmä írsko-britských vzťahov, konfliktu medzi katolíkmi a protestantmi či otázok vysťahovalectva, respektíve prisťahovalectva. Ako námety pre samostatné projekty by tieto témy istotne neboli zlé, ak im je však v seriáli o Titanicu venovanej viac pozornosti než samotnému Titanicu, niečo zrejme nebude v poriadku. Je pochopiteľné, že aby mohol dobový výpravný seriál fungovať, musí byť zasadený do kontextu doby a kontextu udalostí obdobia, v ktorej sa odohráva. To sa tejto minisérii, pravda, darí veľmi dobre. Výprava, kostýmy aj celková atmosféra sú na kvalitnej úrovni. Avšak kontext a kolorit, ktoré majú byť iba doplnkom, nemôžu prevyšovať hlavný námet. A to sa v tomto prípade, bohužiaľ, deje, čo rapídne znižuje divácky pôžitok z celého seriálu. Ak má niečo vo svojom názve Titanic, divák očakáva, že bude Titanicu venovaná omnoho väčšia pozornosť, než akej sa mu dostáva v tomto prípade. Namiesto toho okrem už spomenutých tém divák sleduje napríklad milostné vzťahy medzi postavami alebo intrigy pri kupovaní zbraní a organizovaní oslobodzovacieho hnutia. Do toho sa kdesi medzi rečou sem-tam spomenie, že sa v dokoch stavia Titanic. Ďalším problémom - nie síce takým veľkým ako príbeh, ale predsa - sú postavy. Tých je na minisériu snáď až príliš veľa, čoho dôsledkom je fakt, že niektoré z nich hrajú "druhé husle", respektíve rozvíjajú príbehové línie, ktoré by v seriáli vôbec nechýbali, ak by neboli jeho súčasťou. Rovnako je v prípade niektorých z nich problematická ich charakterová plochosť alebo neschopnosť zapôsobiť na diváka. Druhý spomenutý faktor sa týka napríklad aj hlavnej postavy Marka Muira/ Marcusa Maloneho, ktorého stvárňuje až roboticky pôsobiaci a emočne nezainteresovaný Kevin Zegers. Do seriálu nepríliš pasuje aj zapojenie talianskych protagonistov, aj keď čo sa hereckých výkonov týka im niet čo vyčítať. Titanic: Blood and Steel je zaujímavý svojím námetom, ktorý sa snaží sledovať príbeh Titanicu z opačného konca dejinných udalostí spojených s touto loďou. Bohužiaľ, nápad samotný je lepší ako samotná realizácia. Aj napriek tomu, že dobová výprava a zasadenie do obdobia začiatku 20. storočia sú divácky atraktívne, seriál v konečnom dôsledku úplne nespĺňa to, čo sa od neho očakáva. A to najmä keď dôjde na príbeh, čo predstavuje naozaj veľké mínus. Úprimne, vždy je veľká škoda, keď niečo na papieri vyzerá skutočne sľubne, ale vo finále je sklamaním. A práve táto miniséria je toho príkladom par excellence. Odhliadnuc od príbehu, technická stránka je vyhovujúca, natočené je to pekne, obstojná je aj CGI grafika. Pochváliť možno aj priam až epicky pôsobiacu opening znelku. (01.02.2022) (menej) (viac)

Titanic: Blood and Steel se těžko popisuje. Je to seriál, který zobrazuje dobu, lidi, tehdejší společnost a samotnou stavbu Titanicu. Samotná stavba lodi (její filmové zobrazení) byla vždy tak nějak opomíjeným faktorem na úkor filmů a dokumentů o samotné katastrofě, kterých vznikl nespočet. Pamatuju si, jak jsem četl knihu, která se věnovala právě tomu, co seriál zobrazuje - stavba lodi, historie jednotlivých postav, problémy, které nastaly při samotné realizaci stavby, tehdejší politika a nesjednocená tehdejší společnost, která striktně oddělovala bohaté od chudých a věřící od nevěřících. Seriál věrohodně zobrazuje tohle všechno, co ostatní filmy nebo dokumenty o Titanicu nezmiňovaly a to je právě faktor, díky kterému si zaslouží vyšší hodnocení vzhledem k autentičnosti. Samozřejmě, jsou tu určité vedlejší a méně důležité děje, které mohou na první pohled působit jako telenovela (jeden pár se pozná, druhý pohádá, muž pátrá po minulosti, o které nevěděl, vztah, který je skálopevný v dalším díle je v troskách...), ale tohle není nic, co by alespoň pro mě ovlivňovalo výsledný zážitek. Pokud chcete znát lidi, kteří Titanic postavili, alespoň nahlédnout do jejich historie, poznat tehdejší rozpolcenou společnost, kdy šlechta se vyžívala v komfortním luxusu na úkor dělníků, kteří dělali ve dne v noci za účelem prachmizerné mzdy, která jim nestačila ani na pronájem bytu, pak se na tenhle seriál podívejte. Speciální pozornost si zaslouží fakt, že už v průběhu stavby Titanicu svou roli sehrálo mnoho opatření, která se při vlastní stavbě měnila. Určitá vrstva kladla důraz na to, aby stavba byla pokud možno co nejlevnější na úkor bezpečnosti, oproti kterým stáli ti, kteří poukazovali na nebezpečí, nepreciznost stavby a obecně na potenciální bezpečnostní průsery, které mohou nastat, pokud stavbu bude provázet levná nekvalitní ocel, nekvalifikovaný způsob nýtování ocelových plátů atd. Zdejším investorům nešlo samozřejmě o nic jiného, než o slávu a peníze (jak jinak), což se promítlo do finální stavby, jejíž kvalita je hodně diskutabilní a sporná, což samozřejmě nikoho až na pár jedinců nezajímalo. Je to takový tehdejší (a možná i dnešní) obraz doby, kdy peníze hýbou světem a ani inženýr metalurgie přes své prokazatelné podklady prohrává nad mocí a arogancí, pro kterou jsou důležité jenom peníze a splnění termínů. K hereckým výkonům - Derek Jacobi nemusí hrát, on snad takový v reálu je. Jeho silně morální postava, která balancuje na snaze být dobrým pro ty nižší, ale i vyšší vrstvy se potýká s nepochopením z obou stran, ale přesto ve Vás něco zanechá. Kevin Zegers coby hlavní postava - inženýr metalurgie Mark Muir si dokáže vybudovat k divákovi vztah, kdy skutečně dokážete sdílet výtězství i prohry postavy, kterou ztvárňuje. Celkové provedení seriálu se dá vzhledem k rozpočtu považovat za nadprůměr. Sice tu už nemáme reálné kulisy nebo maketu části lodi jako u Jamese Camerona, na druhou stranu i omezený rozpočet dokáže udělat svoje. Za zmínku stojí i hudba, kterou složil Maurizio De Angelis, jehož motivy tehdejší doby, pýchy a rozpolcené společnosti padnou jako ušité. Pokud Vás alespoň částečně zajímá, jak to ve skutečnosti bylo a pokud dokážete seriálu odpustit nějaký ten nezajímavý románek, pak seriál stojí za zkouknutí. Jako Titanicofil to není sice na plných pět hvězd, ale díky autentičnosti a věrohodnoti, výkonům a celkové realizaci jsou to čtyři hvězdy s malou částí pomyslné páté. (28.01.2014) (menej) (viac)