Baron Prášil

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

Tak náhodou ten "možná úplně nejlepší film Vlasty Buriana" bude právě tenhle, protože jen v něm se podařilo dosáhnout tak dokonalého akordu hned tří tolik rozdílných a přece geniálních komiků: Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Čeňka Šlégla, přičemž ani jeden z nich "nehraje druhé housle". Obdivuhodné! Šléglova kreace stoprocentně šlechtického degeneráta je prvotřídní, Nového promluva o jeho těžkém životě v Americe je zase jedna z nejlepších parodií na brakovou literaturu, jakou jsem v českém filmu slyšel (vizuálně by se už snad něco našlo), no a Vlasta Burian je tady stále ve své nejlepší kondici. (28.11.2017)

Hlavní tahoun zábavy je Vlasta Burian, ale v závěru komedie ho zcela zastínil Čeněk Šlégr ve své geniální roli mírně senilního hraběte Kocharowski. Jeho hlášky jsou neskutečně úsměvné ( Dobřře, vyřřízeno ... :-) Oldřich Nový mi v roli Arnošta Bendy až tak neseděl. Je zajímavé, že ve filmu hrál syna Jaroslava Marvana, ačkoli ve skutečnosti byl starší než Marvan. Dle mého hrál Burian v jiných komediích lépe. V Baronu Prášilovi byly občas nudnější pasáže. Závěr filmu je ovšem výborný. (18.06.2014)

Skvělý Vlasta Burian v maličko nedoceněné komedii o jednou zásadovém záletníkovi, který trošku víc lže... Skvělé je i vedlejší herecké obsazení (např. Nový, Šlégl, Trégl, Marvan atd.). Příjemný film, který dělí od maximálního hodnocení jen krůček, ale nebylo by to fér, vůči ještě lepším Burianovkám. All right!  (12.04.2014)

„Karličko, co jsem ti říkal dnes o těch mužských, tak to se na tohodle nevztahuje. Poněvadž ty s brejlemi nejsou nebezpeční.“ Chyba! Arnošt, ať už je synem kohokoliv, se nezdá. Ne jako baron, jehož svědomí je čisté jako okvětí bílé…anebo ne, já vám to radši řeknu někde jinde…Burianův Prášil každopádně baví (revize alimentačních povinností vedou) a zas se jedná o 1 z jeho zdařilých exhibic (a to i přesto, že krom výstupů s Novým nemá žádného dobrého nahrávače). Ti 2 film musí táhnout sami, ze mdlých vedlejších herců bych vypíchl jen Marvana (ač to tak zprvu při jeho koulení očima nevypadá), jehož vpád do zámku odstartuje nejpovedenější část filmu. A co se týče tolik opěvovaného hraběte, tak mi na Kochanovském nejvtipnější přijde spíš to, jak je všude (i tady) uváděn špatně (jako Kocharovský či Kocharowski). Za posledních 10 minut (příchod rodičů) to budou ještě solidní 4*. „A prosím, pane barone, jak zaúčtujem to zvýšení?“ - „Ehm, no, řekněme…dobročinné účely, ne?“ - „Jak to?“ - „No mně to tenkrát dělalo dobře.“ (16.06.2019)