Réžia:
Martin FričKamera:
Václav VíchHudba:
Pavel HaasHrajú:
Hugo Haas, Ema Pechová, Adina Mandlová, Otto Rubík, Antonín Novotný, Bedřich Veverka, František Kreuzmann st., Ferdinand Hart, Stanislav Neumann (viac)Obsahy(1)
On, doktor filozofie Alois Pech, je neprůbojný a nesamostatný maminčin mazlíček, který pracuje jako vězeňský knihovník. Ona, Marcela Johnová, je sebevědomá, energická a úspěšná dívka z vyšší společnosti. Zatímco ona žije ve velkém světě, obklopena přepychem a ctiteli, on poklidným, skromným životem se svou starostlivou maminkou. Seznámí je zcela náhodný noční telefonát, který z Marcellina bytu vytočí jeden z jejích hostů. Přestože je pro ni mile neohrabaný muž především zábavným zpestřením života plného radovánek, Alois se do dívky zamiluje a začne vyhledávat příležitosti k dalším setkáním. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT! ()
Hugo Haas, Ferdinand Hart, a Stanislav Neumann = záruka v podobě tří velmi dobrých hereckých výkonů. Knihovník, sedminásobný vrah č. 69, a tichý nemluvící zloděj, na první pohled celkem nesmyslná kombinace ale v tomto filmu, což je podstatné, velmi dobře se navzájem doplňující a občas i pěkně improvizující. Václav Trégl jako soused, který stále něco chtěl, nebyl samozřejmě také špatný, jako spíš obvykle standardní. Hugo Haas jak dokázal dojmout tak i stejně rozbrečet. Sám pak by o tom mohl vyprávět ten veliký hromotluk, to že i on sám nakonec brečel. Hugo Haas byl vynikající, sám když měl zazpívat smutnou píseň tak začal raději improvizovat, s tím že prohlásil že mu není jak-si do zpěvu. Mimochodem to jste věděli..? Autorka jen jedné jediné role, jak už poznamenal uživatel Zloději kol, Ema Pechová byla ve skutečnosti skutečnou maminkou herce Ladislava Peška. Byla to spíše ochotnická a divadelní herečka, která se dožila vskutku požehnaného věku 97. let. Více jak průměrný film, ke kterému se stále rád vracím, a jehož scénář si Hugo Haas dokonce sám napsal. ()
Hugo Haas ve své neznámé poloze se svou nejznámější milenkou. ()
„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“ ()
Nejlaskavější Haasovka mezi všemi. Neodolatelná. ()
Já k tomu filmu prostě mám sentiment dětství. Poprvé jsem ho viděla s maminkou. ()
Tento Haasův film jsem velmi dlouho podceňoval. Připadal mi oproti živým crazy-komediím Život je pes a Ať žije nebožtík dost utahaný. Až při náhodném a nechtěném sledování jsem dodatečně objevil všechny jeho kvality. Je zde mnohem více sarkasmu, vtipu a ironie, než kde jinde. Příběh sám o sobě je stěží uvěřitelný, ale vytváří podklad pro řadu nezapomenutelných situací. Nejlepší jsou scény s maminkou, se zlodějem, který si přišel říct o výpomoc, a se sousedem, který si přišel zatelefonovat. Dostatek prostoru je i pro figurky Trégla, Neumanna, Kreuzmanna aj. Pouze postavy Marcelliných přátel včetně snoubence v podání Otty Rubíka působí značně ochotnicky. Naprosto ojedinělým zjevem je pak Ema Pechová coby mazlíčkova maminka. Škoda, že jen jednou. Jako představitelka maminek by představovala specifický a originální typ. ()
***** za scénu: "Ále, co budu zpívat." (!!!). Frič tu odhaluje filmvové postupy, jimiž režiséři tvoří přechody mezi hranou částí filmu a jeho zpívanou vložkou. Mám podezření, že sem chtěl původně Frič opravdu píseň vložit a pak z toho na poslední chvíli z nějakého důvodu sešlo. Homur této scény mi totiž sedne tak do naší postmoderní doby, ale připadá mi neuvěřitelný ve 30.letech. ()
Milý černobílák, který má plno vtipných momentů, ale je jasné, že v dnešní době, kdyby se něco podobného natočilo, nemělo by to takový efekt, jako tento černobílý film, určitě by to schytal od kritiků, ale nemůže se srovnávat jablko s hruškou. ()
Kolik je ve vztahu matky a syna krásného, hřejivého, objímajícího, ale také komického a někdy i nezdravého. Velké téma, které zlákalo už mnoho tvůrců. A také Hugo Haase. Námět a scénář tohoto filmu, v němž bylo mnoho autobiografického, vznikal ve spolupráci s přítelem z nejvěrnějších, režisérem Macem Fričem. Haasova matka tehdy umírala na rakovinu a všichni zúčastnění se proto snažili rozptýlit její poslední chvilky tímto veselým filmem. Haasovy komické schopnosti dostaly spoluprací s Fričem nový, grotesknější a herecky výraznější náboj, který značně převyšoval drobnokresbu předešlých komických postav. Možná to bylo způsobeno také tím, že "maminčin mazlíček" pracuje jako vězeňský knihovník a žije tedy vedle spořádaného civilního života i ve zcela protilehlém, nám většinou neznámém absurdním světě, kde však přímočará facka někdy dokáže vyřešit víc než složité vysvětlování. A protože tehdy Haas nemohl existovat bez Adiny Mandlové, objevila se i ona v tomto navýsost roztomilém filmu – v roli moderní dívky ze zámožné rodiny, která kromě osobních půvabů vyniká sportovními výkony. Sedminásobný vrah, dotěrný soused, starostlivá maminka, žárlivý snoubenec, to všechno – společně s Haasovými ironickými průpovídkami, zámlkami a nepředstíranou bezbranností – vytváří z tohoto neprávem přehlíženého filmu svěží, vskutku nadčasové dílo, jehož lesk zvyšují ještě živé melodie Haasova bratra Pavla, talentovaného hudebního skladatele, který se stal jednou z tragických obětí nacistické perzekuce, a moderně nasnímané interiéry i exteriéry, včetně dnes již neexistujícího zimního stadionu na Štvanici. A Hugo Haas? Neodolatelný, jako vždycky. Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení. ()
Těžko by se hledali odlišnější kandidáti na lásku než chudý nesmělý doktor filozofie a bohatá sebevědomá bruslařka. Frič je dokázal dát dohromady s milou a příjemně úsměvnou lehkostí a ještě je obložit mnoha kouzelným gagy a momenty, ať už je to soused čekající na hovor z Plzně, nemluvný zlodějíček, nečekaně zakončené hudební číslo nebo hned úvodní scéna kdy si pro pana dotkora přijdou, aby ho odvezli ho do vězení. Film tak starý, že už ho možná mnozí nedokáží docenit, stále však úsměvný, laskavý, obdařený, hlavně díky Haasovi, osobitým kouzlem. ()
Téměř dokonalé. Úžasná komedie, kterou si dám s chutí znovu. 4-5 ()
Nabízí se mi tu srovnání s Pytlákovou schovankou, ale ta, ač velkolepěji natočená mě ani zdaleka nedokázala tak chytnou za srdce, jako tato menší, ale zato příjemně roztomilá, chytrá a velmi legrační komedie s jedním z nejlepších českých herců všech dob, Hugo Haasem, v hlavní roli. 70% ()
... a ke všemu Hugo v posledním záběru filmu vypadá trochu jako Robert Smith z The Cure... Také nutno podotknout, že Mazlíček má skvělý plakát, po kterém velice toužím. ()
Čekala jsem asi trošku jiný příběh než jsem nakonec viděla, takže jsem trošku zklamaná. Malinko mě mrzí, že si čeští tvůrci dříve nepohrávali více s pointou příběhu. I když je krásné, že film není tak dlouhý, tak mi tam dosti chybí to, co vídáme v dnešních filmech - napětí, gradace, větší romance - ale byla jiná doba. ()
Upraveno v květnu 2020. Mazlíček je klaunskou taškařicí se zřetelně hřejivou stopou klaunova laskavého vnitřního světa. Jde víceméně o sled grotesek, pro vítěze je odměnou pohárek opětované lásky. Mazlíček je provolávání úcty láskyplnosti starostlivých maminek, aneb jak se zakřiknutý, ostýchavý a dobrosrdečný mladík stane po poznání povznášejícího pocitu zamilování pravým, rozhodným mužem, který se již nemíní pro svou ušlechtilost nechat nadále společností jen zneužívat. Martin Frič využil faktor roztomilosti a všeobecné popularity dobrotivého klauna, společně tu předložili grotesku s láskou a poselstvím dobra. Hvězdou grotesky je Alois Pech (velmi příjemný Hugo Haas), doktor filozofie, vězeňský knihovník, autor filozofického románu, nočnímu hlasu zloděje za měsíčního úplňku poslušný náměsíčník a nesportovní mužík s dobráckou podstatou duše. Letmá zlomyslnost vyvolala múzu lásky, jen pro ni chce být slyšen a respektován. Lidskost nemusí být jen zdrojem zneužívání s tím mdlým následkem plachého pohledu. Důležitou postavou je Aloisova maminka (velmi příjemná Ema Pechová), milující a velmi starostlivá žena, pro kterou je na prvním místě pouze její synáček, o něj pečuje se stejnou vytrvalostí i v dospělosti. Mateřská a synovská láska, vzor krásy. Výraznou postavou je také Marcella Johnová (zajímavá Adina Mandlová), mladá moderní dívka z dobrých poměrů. I mnohé a bujné večírky pro zlatou mládež pořádající hokejová brankářka může zatoužit po hloubce ve vztahu a vzdát se atraktivní krásy povrchu. Z dalších rolí: sebevědomý snoubenec Marcelly z obdobně dobrých poměrů Eddy (Otto Rubík), rozjařený pijan z večírků a náhodný spouštěč krkolomného běhu lásky (Bedřich Veverka), soused se zapomenutým dluhem Pospíšil (František Kreuzmann st.), sedminásobný vrah a obří vězeň č. 69 (Ferdinand Hart), bázlivě tichý, z pohodlí nesamostatný a z vězení právě propuštěný zloděj Suček (Stanislav Neumann), obezřetnější hlavní vězeňský dozorce (Jaroslav Marvan), či na telefonický hovor z Plzně několik dní čekající soused (Václav Trégl). Mazlíček je groteskním pásmem roztržitého a mírně nešikovného klauna, jehož vnitřní svět přetéká láskou a ušlechtilostí. Příjemně hřejivé filmové dílko. ()
Film se poradne rozjede az s prichodem Mandlove. V Mazlickovi se stridaji sceny vynikajici (sedminasobny vrah, dialogy s Marcelou) a ty slabsi. Tech prvnich je nastesti vice a cely film na me pusobi zabavnym a neokoukanym dojmem... ()
Komiku Hugo Haase jsem si postupem času oblíbil, i když se v mnoha filmech Haas celkem nenápaditě opakuje. V tomhle filmu zatím Hugo jen chytá formu, blýská se na časy, ale ty pravé pecky mají teprve přijít. První půlka Mazlíčka je ve znamení očekávání....druhá naštěstí není ve znamení zklamání, a děj chytá druhý dech. Z hlubokého průměru se nám závěr zvedá až na dost dobrou veselohru, přesto nevyrovnanost nelze pominout. Adina s Hugem ovšem fungují skvěle. Hláška filmu:" Pane doktore, ten sedminásobnej vrah si jde pro knížku!!!"....70% ()
Velmi prostá klasická komedie o doktoru filosofie (spolehlivě roztomilý Hugo Haas), který je maminčin mazlíčkem i ve zralém věku a jen díky tomu, že se zamiluje do krásné Adiny Mandlové, dokáže do svého života protlačit i zcela nové prvky a hlavně se alespoň trochu osamostatnit. Z dnešního pohledu naprosto nepochopitelná až vytáčející starost maminky o svého jediného synáčka mně už někdy lezla krkem, ale protože mám slabost pro tyto staré černobílé snímky, dávám lepší 3 hvězdy. Ale jde spíše o podprůměr tehdejší tvorby. ()
Smira,neskutecna! ()
Reklama