Čtyři dohody

Duškův monolog, či spíše přednáška na téma čtyř dohod Dona Miguela Ruize. SPOILER ALERT!!! 1. dohoda: Nehřešte slovem. No nevím, co bych si z toho měl odnést. Tahle dohoda se týkala především výchovy dětí a nemohu říci, že bych ve všech případech souhlasil s tím, co v ní bylo řečeno. Místy mi přišly některé názory až hloupé. Dušek se při snaze být vtipný dopouští, podle mého názoru, dosti chybných interpretací toho, co se původně Ruiz zamýšlel sdělit....2. dohoda: Neberte si nic osobně. Víceméně se všemi názory jsem souhlasil, i když někdy byly opět vedeny to značných extrémů. Kdyby svět fungoval podle toho, jak zde Dušek (Ruiz) popisuje, byli bychom pravděpodobně obklopeni mnohem více hlupáky a nevzdělanci. Hrozilo by i riziko anarchie....3. dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky. Tuto dohodu považuji za nejvydařenější. Číst v hlavách ostatních lidí jsme nikdy neuměli, neumíme a osobně doufám, že nikdy moct umět nebudeme. Proto bychom neměli spoléhat na své vlastní ideje, když vlastně člověk druhý může mít myšlenky a domněnky úplně opačné, či zkreslené. Konec spoilerů Tento seminář, přednáška, monolog, či jak chcete, se nedá hodnotit ani trochu objektivně. Záleží jen na vás, jak si informace zpracované Duškem přeberete. Mně osobně připadalo vystoupení opravdu zajímavé, avšak místy, zejména prvních 15 minut, jsem se opravdu nudil a přemýšlel, jestli má cenu vůbec představení dokoukat. Vydržel jsem a nelituji toho. Odnesl jsem si z něj zajímavé poznatky, stejně tak jako hromadu zajímavých názorů. S některými jsem souhlasil, některé mi připadaly dokonce hloupé. Ve výsledku se mi tedy představení líbilo, ale že bych byl nějak zvláště unesen, to spíše ne. 65% (01.02.2014)

„…lékař je mocnější než my. Jak my říkáme, lekař. Máte dojem, že se vám něco děje a automaticky jdete k lekaři. Lekař logicky vás poleká. Pošle vás do lekárny. V lekárně číhá lekárník. A ten vám vydá leky!“ Do filmu, resp. divadelního záznamu, jsem šel původně s poněkud naivním očekáváním, a to, že to bude nenáročná podívaná s humorem. Zasmál jsem se opravdu dost, ale velký důraz byl právě na přemýšlení o životě. V každém případě jde o to, do jaké míry je divák ochotný buď přímo přijímat nabízenou filozofii představení, nebo ji alespoň rovnou neodmítat, zamyslet se nad ní a přitom si užívat Duškovy frky a hraní si s češtinou (což byl třeba můj případ; nějakÉ Brahma jde naprosto mimo mě, ale rád jsem si nakonec u Čtyř dohod zapřemýšlel a přitom se takřka každou chvíli smál). Pokud se někdo k těm prezentovaným myšlenkám okamžitě postaví odmítavě, nemusí si pak užít humor sám o sobě, což by byla v tomto případě škoda. Jinak prostřihy na černobílé filmy byly fajn stejně jako hudba na podbarvení, i když samotné písničky před každou z částí bych oželel (spíše zbytečně natáhly stopáž, než že by působily jakožto spojovací švy mezi jednotlivými dohodami). Celkově, i přes tu nespornou dogmatičnost, nemůžu dát méně než slabších 5*; když zrovna Čtyři dohody nefilozofují, jsou maximálně zábavné. „Jenomže, jenomže! Jsou tam takové Achillovy paty toho systému. Protože nám se třeba stane, že se oblečeme podle módní policie, koupíme si boty třeba za 18 tisíc, máme poslední typ mobilu, poslední typ brýlí, nacvičíme s nějakým psychologem dokonce pohyby očí a rtů, aby jako nebylo poznat, že jsme mimo, a takto vybaveni vstoupíme do společnosti. Ale první, co tam nějak zaslechneme, je: To je ale debil!“ (25.02.2014)

Musím se přiznat, že téma, o kterém je celé toto představení, není zrovna mým šálkem kávy a určitě se po shlédnutí, nezačnu dívat na život z jiné stránky, nebo ho jakkoliv měnit. Stejně skepticky jsem na tom u Jaroslava Duška, kterého jednoduše nemusím. Přesto jsem Čtyři dohody" viděl již 2x a nejen, že mě velice pobavily (Dušek přidává řadu vtipů a zábavných přirovnání) ale nad některými částmi jsem se i hluboce zamyslel a musel sem s nimi souhlasit. Suma sumárum, mě tento divadelní záznam pobavil i svým způsobem pozitivně naplnil a možná i na toho Duška, trochu pozměním názor. (08.03.2014)

Don Miguel Ruiz se se mnou pokoušel dohodnout již dávno, ale evidentně jsme v sobě neobjevili kousky Brahmy, takže tuto část hry Mája vyhrála. Důvodem byla patrně strohost textu, protože když mu dodal Jarda Dušek humornou šťávu, tak i já jsem pochopil, co mi chtěl Ruiz sdělit. Zatím však nejsem svatý, abych si občas nezahřešil slovem, někdy si něco nevzal osobně a nevytvořil si čas od času nějakou domněnku. Vše se však snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu a to ostatní se pokusím omezit na minimum. Mně zkrátka Čtyři dohody dohody dobíjejí baterky a tak jsem se sám se sebou dohodl na pěti hvězdách. (24.02.2015)

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." (20.03.2020)