Inspektor Rebus

Nemám příliš v lásce tradiční britské krimi série, ale tato mě rozhodně zaujala zejména díky obsazení mého oblíbence Johna Hannaha do hlavní role, byť ten se objevuje pouze v prvních čtyřech epizodách, načež ho nahrazuje Ken Stott, a pak i díky faktu, že série kolem Inspektora Rebuse se poměrně věrně drží své literární předlohy, která mě velmi bavila, za niž je třeba poděkovat skotskému spisovateli Ianu Rankinovi, jehož výborné detektivní romány, respektive jejich charakteristika, potažmo tedy pak i samotná postava Rebuse se od většiny ostrovních žánrových záležitostí značně liší !! Rankin napsal již osmnáct novel s hlavním hrdinou inspektorem Rebusem, mimo ně samozřejmě i další, z nichž rovná desítka posloužila scénáristům zmiňované televizní série, naprostou většinu z nich však můžeme považovat za významný příspěvek velmi specifickému literárnímu žánru zvanému Tartan-noir, což je forma detektivek typických zejména právě pro skotské spisovatele. Mezi hlavní rysy Tartan-noir lze řadit primární pohled na svět, který inklinuje k cynismu a velmi tvrdě zobrazené světobolnosti. Většina hlavních postav příběhů Tartan-noiru je jakýmisi antihrdiny, s nimiž by však čtenář, potažmo i divák, měl sympatizovat, ačkoliv v zásadě nejde o automatismus. Hlavní postavy často procházejí osobní krizí v průběhu příběhů, přičemž tyto krize často tvoří jejich klíčovou část, často je k řešení trestné činnosti nutí osobní pohnutky. Celá tato stěžejní idea nás odkazuje k naprosto zásadnímu termínu Caledonian Antisyzygy, tedy k myšlence souboje polarity v rámci jednoho subjektu, tolik typickému rysu skotské psychiky samotné a literatury, odrazu protikladů, které Skot ukazuje na každém kroku, v jeho politické a církevní historii, v jeho polemickém neklidu, v jeho přizpůsobivosti. Tento pojem je nejčastěji uváděn v odkazu na zdánlivě morálně rozporuplnou kvalitu děl světoznámého velikána Roberta Louise Stevensona s jeho doktorem Jekyllem a panem Hydem, ale může být také aplikován na kontrast skotských vysočin a nížin, protestantismus a katolicismus, případně mnohé další. Tolik k literárnímu předobrazu televizního inspektora Rebuse, který spí se šlapkami, neštítí se krást v obchodě, zakřivovat právo ku svému prospěchu, a divák tak má svoji úlohu sympatizanta velmi stíženou.. Nutno říct, že právě John Hannah, který se podílel i na produkci seriálu se svojí společností Clerkenwells Films, patří k těm nejsvětlejším kladům série, která se mi zdá velmi nevyrovnaná, Ken Stott mi prostě do role Rebuse zpočátku příliš nepasoval, jednak se tvůrci i samotný Scott velmi silně odklání od Rankinovy předlohy a samotného charakteru Rebuse, který se prostě v druhé sezóně mění z velmi rozervaného člověka na nesmírně sympatického muže, který se sice rád napije a často podlehne svým sklonům pro cigaretu a ženy, zato však působí jako dost silná autorita, pro niž slova jako morálka, zákon i čest znamenají vše, čímž se prostě vlastně stává maximálně kontrastní parafrází původních Rankinových knih !! Na druhou stranu však musím bez ostychu přiznat, že právě takový Rebus mě neskutečně baví !! (25.10.2013) (menej) (viac)