Cukor, med a feferónka

Jedna z těch blbých italských komedií. Mě prostě italskej humor nesedí, nepřipadá mě vtipnej (teda kromě Nástrah velkoměsta). Většinou u toho nevydržím dýl jak pět minut (filmy s Fantozzim a tak...). U tohohle jsem vydržel, což je úspěch. Film je složenej ze tří povídek, bohužel s klesající úrovní. První ujde, druhá je slabší a třetí stojí za hovno. (26.05.2010)

Klasická švanda v italském stylu, kořeněná půvabnými herečkami, které se navíc lehce odhalují ! V tehdejší době v našich televizích věc takřka nevídaná. Po letech jsem díky Korzárovi, tyto tři příběhy opět mohl shlédnout, už jsem se sice tolik nenasmál, ale i tak jsem se slušně bavil. Nejvíce se mi líbil prostřední příběh, a díky němu už také vím co znamená , mít hlad jako herec..."Koukej to vyplivnout ty potvoro ..." (07.07.2008)

Ve své době velmi úspěšná komedie, neuráží svým humorem ani dneska a dokáže pobavit. Tedy až na tu klasickou italskou "uřvanost", která moc vtipná není. Mě se nejvíc líbila druhá povídka o nezaměstnaném a hladovém muži, který přijme práci služebné a tedy pracuje v dámském převleku. Také R.Pozzeto, jako slušný a puntičkářský taxikář je fajn. Takže spokojenost i po třiceti letech 60%. (29.09.2012)

Nikdy jsem nechtěl být soudcem, ale kdybych měl možnost soudit tyto tři případy, tak bych se asi obětoval. Mám totiž rád srandu, takže bych pobaveně sledoval, kterak se sexuchtivý Valerio Milanese stal zločincem pouze díky přepracovanosti komisaře Genovese ("Turecký teroristi a arménský nacionalisti po sobě střílejí. Co máme dělat? - Střílejte na obě strany!"), kterak hladový Giuseppe Mazzarella uspokojil své potřeby jako služebná ("Chodil jsem po bytě a vyhledával chuťové vzpomínky.") a kterak úslužného taxikáře Plinia Carlozziho dovedl mafiánský únos až před oltář ("Vidíte tu silnici s hustým provozem? - Ano. - Tak ji přejděte tam, pak zpátky a doufám, že vás něco porazí."). Pokud si to dobře pamatuju, tak za minulého režimu mne cukr, med i feferonka bavili o dost víc, ale i tak to nebyla špatná vzpomínka. (12.10.2016)

Živočíšna talianska komédia pozostávajúca z troch epizód, ktorá má priamy ťah na bránicu diváka. Dokáže rozosmiať aj zamraziť, pretože obsahuje prvky grotesky. Režisér Martino do nej obsadil populárnych talianskych komikov svojich čias a scenáristi Castellano a Pipolo im napísali úlohy takpovediac na telo. Pippo Franco, ktorý sa snaží zarobiť si zamaskovaný za ženu, miestami naháňa hrôzu, pretože vyzerá horšie než originál. Neukojená žena kyprých tvarov, starnúci chlípnik a sympatický outsider - to je iba zopár ďalších malebných figúrok z tejto smutnosmiešnej komédie. Jednotlivé príbehy sú pomerne krátke a dynamické. Charakterizuje ich uvravenosť, šialená gestikulácia a nahota. Pre toho, komu nie je nič talianske alebo pudové, živelné, či erotické cudzie, a takisto ho neurážajú vulgárne hlášky a výrazy, bude Zucchero, miele e peperoncino výborným relaxom na voľný čas, pri ktorom môže úplne zresetovať svoju myseľ. Pre milovníkov talianskej komédie 70. a 80. rokov minulého storočia je tento poviedkový film taký malý kult. (31.07.2010)